Domestikovaná zvířata navždy změnila lidské zdraví. Ne však vždy k lepšímu

Lidská civilizace, jak ji dnes známe, by určitě neexistovala bez domestikovaných zvířat a život lidí by bez nich byl podstatně složitější. Hospodářská zvířata jsou ale také zásobárnou nejrůznějších virů, bakterií a dalších infekcí, které mají za tisíce let soužití zvířat s člověkem na svém kontě ohromné množství lidských životů.

Potvrzuje to i nový výzkum početného mezinárodního týmu odborníků, který vedl geogenetik Martin Sikora z Kodaňské univerzity. Archeologové mají už dlouho podezření, že přechod lovců-sběračů na pastevectví na zemědělství prudce zvýšil riziko přenosu infekcí ze zvířat na lidi. Pokrok ve výzkumu dávné DNA nyní konečně umožnil tuto hypotézu ověřit.

Domestikace patogenů

Jak vyplývá z doposud nerecenzované studie, badatelé analyzovali ohromujících 450 miliard sekvencí DNA, které pocházejí z pozůstatků celkem 1 313 lidí, pokrývajících 35 tisíc let historie Eurasie. Badatelé využili pokročilé molekulární metody a s jejich pomocí pátrali po sekvencích bakterií, virů i parazitů, co soužili naše předky.

Výzkum vědců ukazuje, že zatímco některé patogeny provázejí člověka po celé sledované období ve víceméně stejné míře, zoonotické infekce, které původně pocházejí od zvířat, se u lidí objevují nejdříve před zhruba 6 500 lety. Například původce moru, bakterie Yersinia pestis, nebo Borrelia recurrentis, původce obávané „návratné horečky“ přenášené vší šatní, se objevují v lidských pozůstatcích starých 6 tisíc let. U starších je ale badatelé nezaznamenali.

Přibližně v té době došlo u většiny lidských populací k postupnému přechodu z lovecko-sběračského životního stylu na zemědělství. „Naše výsledky představují první přímý důkaz zásadní změny epidemiologické situace v průběhu historie,“ shrnuje geogenetik Sikora. „Došlo k ní v souvislosti s přechodem na zemědělství.“ 

Infekční benefity

Zvýšený výskyt zoonotických chorob u lidí ale nesouvisel pouze s přímou interakcí lidí a zvířat. Choroby se mohly ve větší míře šířit také v důsledku rostoucí lidské populace, většího výskytu hlodavců, blech, vší a klíšťat a v neposlední řadě také kvůli špatné hygieně.

Podle vědců je možné, že si dávní pastevci díky dlouhodobému soužití se zvířaty mohli vypěstovat určitý druh imunity vůči některým zoonózám. Migrace ale rozšiřovala tyto choroby po kontinentu a naivní komunity mohly zažívat podobný tlak, jaký zažívali původní obyvatelé amerického kontinentu při příchodu prvních conquistadorů. 

TIP: Ochočení potomci dinosaurů: Dlouho před slepicemi lidé domestikovali kasuáry

Setkání se zvířecími  patogeny tak mohlo paradoxně pro první pastevce a zemědělce eurasijských stepí představovat evoluční výhodu. Nejen, že tyto komunity měly přístup k pravidelným zdrojům masa a mléčných výrobků, jejich těla měla navíc i čas přizpůsobit se novým zvířecím patogenům.