Predátoři zelených stolů: Jak se žije profesionálním hráčům pokeru

Kasino MGM National Harbor bylo otevřené sotva dvě hodiny, když Chad Power uviděl něco, co ho vzrušilo mnohem víc než rozlehlé atrium či restaurace zvučných jmen: Zahlédl chlapíka, který nevypadal jako zrovna dobrý hráč pokeru – a právě skládal na stůl žetony v hodnotě 25 tisíc dolarů, tedy asi 630 tisíc korun… 

Přesně tohle táhne profesionály, jako je Chad, do nové pokerové svatyně: čerstvá kořist. Kasino za 1,4 miliardy dolarů otevřené v bohatém regionu přiláká hráče, kteří mají víc peněz než schopností. Tedy aspoň do chvíle, než přijdou na buben. „Tihle vydrží obvykle tak rok,“ vysvětluje Power polohlasem opodál zmíněného stolu. „Nakonec si spočítá ‚má dáti – dal‘ a zjistí: ‚Panebože, vyhodil jsem z okna čtyři sta tisíc dolarů…‘“ Během hodiny dostává Chad esemesku od jednoho ze svých pokerových kontaktů, která potvrzuje, že je dotyčný skutečně „velryba“ – člověk, jenž rozhazuje ve velkém, a kromě peněz nemá nic, tedy především zkušenosti. 

Power, který se předloni téměř probojoval k finálovému stolu Světové pokerové série (viz Mistrovství světa), nakoupí žetony za 500 dolarů a posadí se. Dneska nehledá vážnou hru, jež by se mohla táhnout i víc než tucet hodin. Ne, dnes si dá jen pár partií během zahajovacího večírku s povinným oblekem a kravatou. Chce si „osahat“ svoji novou základnu. „Mám z tohohle místa dobrý pocit,“ pokyvuje hlavou. 

Tým Power

Poslední tři roky měl osmadvacetiletý Power základnu v kasinu Maryland Live nedaleko Baltimoru. Žil v domku v Hanoveru a kasino bylo tak blízko, že se k němu dalo pohodlně dojít pěšky. Dům s ním sdílelo na půl tuctu hráčů: Chad je všechny trénuje výměnou za poloviční podíl na výhře a dohromady tvoří pokerovou stáj, přičemž směny mají rozdělené po deseti, patnácti, a někdy i dvaceti hodinách, jež tráví v místnosti zasvěcené karetním hrám. Kasina mají otevřeno čtyřiadvacet hodin denně a alespoň jeden člen „Týmu Power“ je vždycky na scéně. 

Nicméně fakt, že se pouhou hodinu odtud otvíralo nové, větší a krásnější kasino, postavilo Powera před volbu, která ve skutečnosti nebyla až tak těžká. Plány na přesun své stáje začal spřádat hned poté, co MGM ohlásilo datum otevření svého podniku.

S blížícím se 8. prosincem se Chadovou hlavní starostí stalo zajistit vhodnou základnu pro celý tým. Procházel v okolí National Harbor nabídky pronájmů, jež by vyhovovaly kritériím šestice hazardních profíků: minimálně šest pokojů, dost velké přízemí, aby se tam vešly matrace (protože další pokeroví přátelé se potřebují někde natáhnout po dlouhé hře), a především snadná dostupnost kasina. „Nejtěžší je překonat nedůvěru pronajímatelů, kteří prostě nechtějí přenechat svůj dům profesionálnímu hráči pokeru,“ vysvětluje Power, jenž obvykle za rok vydělá 400 až 800 tisíc dolarů (10 až 20 milionů korun) a začal investovat do ropných a plynařských podniků. 

Nový domov nakonec našel ve Fort Washington, v dvoupatrové budově v koloniálním stylu, kde ho očekává realitní agentka Gabriela Nitescu. Shodou okolností bývala kdysi šéfkou krupiérů blackjacku v kasinu Maryland Live. „Fakt?“ ptá se Power. „V Maryland Live mi zakázali hrát blackjack, protože jsem počítal karty.“ „Hm,“ prohodí Nitescu, zatímco opouští dům. „Pracovala jsem přes den. Nejspíš jsem nic neviděla.“

Spousty velryb

Power začal s pokerem ještě jako obyčejný osmák z Pittsburghu – hru objevil na kabelové televizi ESPN. Jeho svobodná matka mu nechtěla dovolit hrát on-line, a tak si své dovednosti brousil ve škole při partiích o pět dolarů. Na střední se mu dařilo dost na to, aby mohl studium zabalit a začít pravidelně hrát v místním kasinu. 

V roce 2012 už trénoval pár svých přátel a společně se přestěhovali do Atlantic City, kde pak žili víc než rok v hotelu (a současně kasinu) Borgata. Poté se přesunuli do kasina Maryland Live, které otevíralo v roce 2013. „Nemůžu o Maryland Live říct půl křivého slova. Spousta skvělých lidí. Ale tady to bude mnohem hezčí a přitáhne to spoustu velryb,“ vysvětluje Chad. 

Fort Washington musí týmu stačit. Je o sedm minut blíž než druhý nejvhodnější dům. A jeho majitelka Cisa Rileyová – která doufá, že něco vydělá na očekávaném hazardním boomu – proti přítomnosti hráčů a způsobu, jakým si vydělávají na chleba, nic nenamítá. Řekla jim jen: „Podle mě prostě děláte to, co milujete.“ 

Zásadní zlepšení: jídlo

Týden poté už je Power jedním z prvních lidí, kteří prošli dveřmi MGM na grandiózní zahajovací ceremonii, než se kasino otevře pro běžné zákazníky – dostal VIP pozvánku. Samantha Hartnessová, jeho bývalá přítelkyně a občasný záskok servírek v Maryland Live, mu dělá při prohlídce prostoru zářícího novotou garde. Vítají je desítky přátel, zákazníků i zaměstnanců, protože svět kasin si nemůže nechat ujít příležitost se tu pořádně porozhlédnout. 

„Ta vstupní hala se mi strašně líbí,“ rozplývá se Samantha, zatímco pohledem klouže po obrovském atriu. Power jen krčí rameny. Nezajímají ho sochy, svícny ani jiný luxus, jímž MGM celý monstrózní prostor na ploše pěti městských bloků naplnilo. „Osobně mi to nic neříká,“ vysvětluje, „ale chápu, že to přitahuje lidi, kteří rádi utrácejí za hezké věci.“

Jedno zásadní zlepšení zní: jídlo. Power se zálibně prochází podél restaurací, které si zde otevřeli José Andrés či bratři Voltaggiovi. Nepohrdne cheeseburgerem z tácu nabízeného před jídelnou Shake Shack. „Otázka je, kdy zavírají,“ zamýšlí se Chad. „Chcete mít svůj prostor tak ve tři ráno. Lidi, kteří tu takhle pozdě zůstávají, mají tendenci prohrávat.“

Otevřený jako kniha

Když Chad se Samanthou konečně dojdou do pokerové místnosti – tiché enklávy tří desítek stolů, která je pečlivě oddělena od cinkání a pípání výherních automatů – Powerovi se rozsvítí oči. Sesune se do křesla a párkrát si poposedne, aby vyzkoušel, jak je pohodlné. „Pěkné světlo a žádná okna,“ komentuje uznale. „Lidi zůstanou a budou hrát.“ Johny Grooms, manažer pokerové místnosti s elvisovským účesem, se přichází představit. „Nevěděl jsem, že mě znáte,“ usmívá se Chad, zatímco si podávají ruce. „Já znám všechny,“ odvětí Grooms. 

Profíci jako Power jsou vítáni v každém kasinu. Nejenže hazardují celé dlouhé hodiny, ale také přitahují hráče, kteří chtějí poměřit síly s těmi nejlepšími. „Pokud dokáže ze svého týmu dohodit dva nebo tři lidi do her o vysoké částky, je pro nás mnohem jednodušší tyhle partie vůbec začít,“ vysvětluje Grooms. Oba muži probírají pravidla místnosti, časový plán pěti krupiérů, dostupnost šesti set bezpečnostních schránek. 

Power se ptá, jestli by bylo „OK“ zahrát si občas u stejného stolu s členy jeho týmu. Grooms má však jednoznačný názor – nevidí to rád: „Budu k vám upřímný. Jestli se ukáže, že někomu u stolu přihráváte, mí chlapci vás budou sledovat.“ „Naprosto v pohodě, nemám s tím žádný problém,“ usmívá se Chad. „Jsem otevřený jako kniha.“

Soukromí především

Power se ptá i na možnost oddělit prostřední stoly, kde se hraje o nejvyšší sázky, od zbytku místnosti přenosnou zástěnou. Často plánuje hry přímo na pozvánku, a tihle lidé mají rádi své soukromí. „Když hraje Michael Phelps, nemůže si dovolit, aby ho u toho někdo vyfotil. A Kevin Hart si s náma taky občas otočí kartu.“ Grooms přikyvuje: „Na to jsme mysleli.“

Chad přisedá ke stolu, aby si dal pár partií Texas Hold’em – nízké sázky, žádný limit. Vítá se s hráči, všechny je velmi dobře zná. V půl jedenácté pak patro zaplní stovky lidí, kteří se na tuto událost těšili měsíce. „Prvních pár dní to tady bude šílené,“ vysvětluje Power, zatímco míří do Tap Sport Baru na burger s několika přáteli. „Pak sem přijdeme my a ukážeme, jak se hraje na vážno.“

Chci prostě hrát

V polovině prosince je pokerový dům Fort Washington už obydlený, ačkoliv většina věcí ještě zůstává v krabicích. Police u dveří přetéká teniskami, úplně stejně jako na minulé štaci. Velký pokerový stůl, jaký mívají v kasinech, stojí uprostřed jídelny. Dvě z pěti televizí jsou už ale vybalené, včetně té s úhlopříčkou 1,7 metru: Kraluje v obýváku rovnou před třemi pohovkami, které barevně vůbec neladí. 

V horním patře si členové týmu upravují svoje spartánsky zařízené pokoje. V prostředí, kde se všechno točí okolo peněz, se místnosti musely mezi obyvatele přirozeně rozdělit pomocí aukce. Šestadvacetiletý Mike Rutkowski ukořistil ten největší za 630 dolarů měsíčně (asi 16 tisíc korun). Aaron Mendelsohn platí 530 dolarů za pokoj s výhledem na parkoviště dodávek. Bývalý svářeč to s Powerem táhne už od roku 2013 a nové kasino vidí jako příležitost vyrazit něco z desetihodinové šichty, kterou drží u pokerového stolu každý den. „Všechna ta nová krev – bude to silně výnosná místnost,“ říká. Svůj první výlet do kasina plánuje právě na tuto noc. 

Power přitom má svou první noc v MGM už za sebou. Hrál devět hodin a do kapsy shrábl osm tisíc dolarů (přes 200 tisíc korun). Zatímco slunce zapadá za obzor, on by měl nejspíš zapadnout do postele. Místo toho přemýšlí o návratu ke stolům. „Měl bych spát,“ uvažuje. „Jenže já chci prostě hrát.“