Pražským „penzistou“: Poabdikační osudy Ferdinanda Dobrotivého

Na Hradě vyčlenili jedno křídlo na druhém nádvoří. A žili tu dlouhých dvacet sedm let, i když původně měli v plánu usadit se v Innsbrucku. Ostatně Ferdinand českým králem vlastně zůstal, zřekl se jen císařské hodnosti.

Milovaný král

Pražané Ferdinanda milovali. A on tu rád muzicíroval, několik hodin denně cvičil na klavír, dokonce se několikrát setkal i s Bedřichem Smetanou. V Praze se opět vrátil ke své oblíbené botanice. Společně se ženou se často procházeli po Nových alejích, jak se tehdy nazývala dnešní Národní třída, později po něm pojmenovaná Ferdinandova. Císaře vždy obklopovaly děti, kterým rozdával bonbony a všechny drobné, které u sebe měl. Štědrý byl i jinak. Jen samotnému městu Praha postupně věnoval 450 000 zlatých. Byl skutečně bohatý. Po smrti Napoleonova syna Orlíka zdědil panství v Zákupech a úspěšně tu hospodařil. Během několika let dosáhl toho, že roční výnos z jeho statků vzrostl na dva miliony zlatých!

Ačkoli mu lékaři vzhledem k jeho chatrnému zdraví nepředpovídali dlouhý život, nejspíš díky péči své obětavé ženy se dožil krásného věku osmdesáti dvou let. Přežil všechny, kdo si z něj dělali legraci a posmívali se jeho vzhledu. Dokonce i jeho švagrová, arcivévodkyně Žofie Bavorská, mladší o třináct let, zemřela o tři roky dříve! Ferdinanda nakonec stihla mrtvice při poslechu Haydnovy symfonie ve Velkém sále na Pražském hradě a po několika hodinách, 18. června 1875 zemřel. Jeho pohřeb byl velkolepý. Pražané si přáli, aby ho coby českého krále pochovali ve Svatovítské katedrále, ovšem Habsburkové jeho ostatky přenesli do rodinné hrobky ve Vídni. 

Sama excísařovna by si zcela jistě také zasloužila přídomek „dobrotivá“. V době manželova života i po jeho smrti se v Praze věnovala charitativní činnosti a proslula svou štědrostí. Manžela přežila o devět let a úmrtní list uvádí jako příčinu smrti zápal plic. Ve své poslední vůli si přála skromný pohřeb. To se však neslučovalo s habsburským dvorním ceremoniálem…