Potomci Královny králů: Z Kleopatřiných dětí uspěla pouze jediná dcera
Kleopatra VII., poslední nezávislá vládkyně Egypta, byla matkou čtyř dětí. Zplodila je s nejmocnějšími muži své doby, Caesarem a Markem Antoniem. Přestože by se mohlo zdát, že byly svým původem předurčeny k úspěchu, jen jediné mělo příležitost pokračovat v šlépějích rodičů
Každému Kleopatřinu potomkovi byly roku 34 př. n. l. uděleny při nádherné slavnosti v Alexandrii královské tituly. Sama panovnice zde byla korunována titulem Královna králů. Stalo se tak čtyři roky před její sebevraždou, která ukončila více než 3 000 let samostatné existence egyptské civilizace.
Zrazený Caesarion
Jediný syn Gaia Julia Caesara – Caesarion se narodil v létě roku 47 př. n. l. v egyptské Alexandrii. Někteří starověcí i současní historici však o Caesarově otcovství pochybují. S tím by korespondoval také fakt, že Caesar neuvedl Caesariona ve své závěti. Na druhou stranu sám státník své otcovství nikdy nevyvracel. Teprve Marcus Antonius prohlásil roku 34 př. n. l. Caesariona za syna boha, právoplatného Caesarova syna a dědice. Při té příležitosti mu udělil i titul Král králů.
Když Octavianus roku 30 př. n. l. obsadil Alexandrii, poslala Kleopatra Caesariona pryč v naději, že mu tak zachrání život. Octavian totiž jakožto adoptivní syn spatřoval v sotva sedmnáctiletém Caesarově biologickém potomkovi hrozbu. Další osudy mladíka nejsou přesně známy, jisté je pouze to, že se po roce 30 př. n. l. jeho jméno v historických záznamech již neobjevuje.
Podle římského historika Cassia Dia byl zavražděn na útěku do Etiopie. Plutarchos ale tvrdí, že jej matka poslala s velkým pokladem přes Etiopii do Indie. Podle této verze byl na cestě zrazen jedním ze svých učitelů. Ten Caesariona pod záminkou, že jej Octavian nechá vládnout Egyptu, přiměl k návratu do Alexandrie, kde ho čekala smrt. Předpokládá se, že se mladíka Caesarův adoptivní syn zbavil, aby předešel možným mocenským bojům. Učinil tak prý na radu svého učitele Aria Dydima, stoického filozofa, který měl prohlásit: „Není dobré mít příliš mnoho Caesarů.“
Trofeje bez budoucnosti
Alexandra Helia a Ptolemaia Filadelfa zplodila Kleopatra s Markem Antoniem. Alexandr Helios, jehož druhé jméno označuje řeckého slunečního boha nebo Slunce samotné, se narodil roku 40 př. n. l. společně se svým dvojčetem Kleopatrou Selene. Když dosáhl šesti let, prohlásil jej otec králem Arménie, Médie a Parthie, zatímco dvouletého Ptolemaia Filadelfa jmenoval vládcem Fénicie, Sýrie a Kylíkie. Jednoho ze synů Antonius zasnoubil s dcerou médského krále Artavasdese I. Plutarchos sice neuvádí kterého, ale lze předpokládat, že se jednalo o staršího z nich.
Po dobytí Alexandrie Octavianem byli oba chlapci společně se sestrou Kleopatrou Selene odvezeni do Říma. Dvojčata se zúčastnila Octavianova triumfálního průvodu na počest jeho vítězství nad Egyptem. O přítomnosti Ptolemaia Filadelfa se prameny nezmiňují, což by mohlo znamenat, že nejmladší Kleopatřin syn cestu nepřežil.
V Římě se o děti starala bývalá Antoniova manželka Octavia (rozvedli se roku 32 př. n. l.), která je vychovávala společně se svými potomky a s dětmi z Antoniova dřívějšího manželství. Další osud chlapců ovšem není známý. Cassius Dio v Římské historii uvádí, že jejich životy Octavian ušetřil a popravit nechal pouze Caesariona. Je však pravděpodobné, že oba zemřeli ještě dříve, než dosáhli dospělosti. V pramenech totiž chybí jakékoliv zmínky ohledně jejich vojenské služby, politické kariéry, manželství nebo potomstva.
Pokračovatelka rodu
Kleopatra Selene, dvojče Alexandra Helia a zároveň jediná dcera Kleopatry, se narodila roku 40 př. n. l. Její druhé jméno označuje Měsíc nebo též řeckou měsíční bohyni, a představovala tak protipól svému slunečnímu dvojčeti. V šesti letech byla na Antoniově triumfu v Alexandrii jmenována královnou Kyrenaiky a Libye, nicméně stejně jako její bratři územím, které jí otec přidělil, nikdy skutečně nevládla. Po smrti rodičů pak byla s bratry odvezena do Věčného města.
TIP: Černo-bílé problémy starého Egypta: Měla Kleopatra skutečně tmavou pleť?
Na přání Octaviana došlo k jejímu zasnoubení s Jubou II., který sdílel podobný osud. Byl jediným synem numidského krále Juby I., kterého Římané porazili roku 46 př. n. l., načež spáchal sebevraždu. Numidie se poté stala římskou provincií a mladého Jubu čekala výchova v Římě. Zde se naučil řecky a latinsky, získal římské občanství, a co víc, spřátelil se s Octavianem. Po jeho boku se zúčastnil i bitvy u Actia, při níž byli na hlavu poraženi Kleopatřini rodiče. Juba II. byl prý velmi vzdělaný, ve dvaceti letech dokonce napsal svou první studii zvanou Římská archeologie, již následovala další vědecká pojednání. Plutarchos se o něm zmiňuje jako o jednom z nejnadanějších vládců své doby.
