Potlačení metly lidstva: Prohibice v Americe přispěla k vzestupu mafie

Prohibice. Slovíčko, které otřáslo Spojenými státy v roce 1920. Absolutní zákaz prodeje, distribuce i pití alkoholických nápojů. Na většině území vydržel dlouhých třináct let a někde i déle. Cíl byl jediný, snížit u občanů závislost na alkoholu, eliminovat kriminalitu a posílit práceschopnost zaměstnanců. Všechno to zní pochopitelně. Kdo by nechtěl pro svoje občany udělat krok k lepšímu životu? Kdo by nechtěl, aby jeho občané byli zdravější a výkonnější? Přesto se prohibice zařadila mezi jeden z největších neúspěchů v historii Spojených států.

Dva tábory

Problémy s alkoholem stále sílily. Hrdlem Američanů protekly vskutku nekonečné listry whisky, burbonu i levných kořalek. Každému střízlivému bylo jasné, že podobná situace nemůže vydržet dlouho. Katolické organizace toužily po morálce a uvědomělém životě. Otěží protestů se ale nejvíc chytily nespokojené ženy, které už nebavilo dál snášet tyranii svých opilých manželů a otců. Víc, než o okázalé křesťanské modlitby stály jednoduše o klid v rodině a možnost vychovávat svoje děti ve zdravě smýšlejícím prostředí. Jako po dešti se zakládaly spolky na podporu alkoholového zákazu.

První návrh prohibičního zákona ale hlasováním neprošel. Národ se rozdělil na takzvaně suché, kteří byli pro naprostý zákaz alkoholu, ti druzí si říkali mokří a popíjet chtěli dál. Nutno ale podotknout, že to nebyli jen opilci! Často sem patřili taky slušní pánové, kteří si ale rádi dali k doutníku sklenku whisky nebo k obědu lahev piva. Ženské spolky se však postupně prosazovaly nejprve u soudů, ale i v kongresu byl jejich hlas stále silnější. Po šesti letech práce si konečně mohly mnout ruce nad vítězstvím. Prohibiční zákon vstoupil v platnost 17. ledna 1920.

A co teď? 

Na celém území Spojených států bylo tedy zakázáno vyrábět, prodávat a konzumovat alkohol. Palírny a lihovary byly uzavřeny a jejich výrobky zničeny. V amerických kanalizacích protékal alkohol za miliony dolarů. Že by bylo rázem po problému? Opak je pravdou. Ohromným tepem totiž rostl nelegální obchod. Alkohol se vyráběl dál, často v improvizovaných palírnách. Jeho kvalita bývala velmi nízká brzo přišly další nevyhnutelné dopady. Velký počet slepých nebo dokonce mrtvých! Na otravu nekvalitním alkoholem v době prohibice zemřelo více než deset tisíc lidí!  Stoupl také počet nezaměstnaných, protože ti, kteří pracovali v lihovarech nebo expedičních firmách, byli rázem bez místa. Lidé, kteří nechtěli riskovat slepotu, ale zároveň je nebavila střízlivost, sahali stále častěji po drogách.

Pašeráci a mafiánské gangy byly tou dobou také na vzestupu a zrodilo se pověstné americké podsvětí. Pokoutně získaného alkoholu si každý považoval a začali pít i ti, kteří by si dříve na něco ostřejšího ani nevzpomněli. Pravidlo bylo jasné – pokud chcete patřit k lidem sledujícím módní trendy, pití alkoholu je nezbytnost! Bouřili se také katoličtí přistěhovalci. Irové si rádi dali pivo, jižani zase nechtěli přijít o víno, východní Slované se odmítali vzdát svých tradičních pálenek. Jedno ale bylo společné všem – odříkaného chleba největší krajíc. A v tomto případě za cenu mnoha lidských životů.

Dlouhé prsty americké mafie

Rozbouřených společenských reakcí a pofidérních pašeráků se velice šikovně chytili američtí mafiáni. Ti se do té doby zaměřovali pouze na hazard a prostituci, ale tady se naskytla jejich nová příležitost. Díky konexím a šikovným spolupracovníkům se jim brzo podařilo získat mnoho odběratelů. Pověstné gangy fungovaly skvěle hlavně v Chicagu – město je nedaleko kanadských hranic a k alkoholu tak mělo velice blízko. Rum se zase vozil z Karibiku. Nejen na hranicích, ale taky ve městech sice fungovala prohibiční policie a mnoho lidí se podařilo při pašování zatknout, ale přece jen. Takový mafiánský úplatek není radno odmítnout.

Prodejem alkoholu se dalo vydělat doslova jmění. Jen sám Al Capone za jeden rok dokázal v této branži vydělat přes 60 milionů dolarů! A navíc panovala hospodářská krize – díky nezdaněnému alkoholu přicházel stát každý rok o 3 miliardy dolarů. 

Napijme se z plna hrdla

Stále častější masakry mezi gangy, zvýšená kriminalita a korupce vedly k otevřeným protestům, tentokrát proti prohibici. Dennodenně se ozývaly názory, že celý tento zákon je nesmyslný a kontraproduktivní. Hlasy odpůrců alkoholu den ode dne slábly. Dva prezidentští kandidáti si dokonce dali zrušení prohibice do svých volebních kampaní! Prezident Roosevelt podepsal první zmírňovací opatření už v březnu roku 1933. Tehdy si směli lidé poručit nápoje s alkoholem do necelých 5 %. Po podepsání zákona prý pronesl: „Teď je dobrý čas na to dát si pivo!“ 5. prosince téhož roku byl potom přijat dodatek k ústavě, který prohibiční zákon rušil.

TIP: Alkohol v lidských dějinách: 5 osudových kapitol z historie pijáctví

Je to až úsměvné, ale opětovné povolení konzumace alkoholu vyřešilo v americké společnosti mnoho problémů. Nezaměstnanost rychle klesala, opět se otevíraly palírny, které ve velkém přijímaly zaměstnance. Moc mafiánských skupin také postupně slábla, byť jen na chvíli, protože zanedlouho se přeorientovaly na tvrdé drogy. Hned další rok si mohla státní kasa připsat více než 500 miliard dolarů za zdaněný alkohol. Část peněz pak využila k léčbě a boji se stále přítomným alkoholismem. Některé americké státy si ale zákaz popíjení udržely. Například prohibice v Mississippi byla zrušena až v roce 1966!