Posaďte se a otevřete ústa… Elektrické zubní vrtačky znala už první republika

Stomatologie prošla od časů habsburské monarchie do vzniku Československa zásadní proměnou. Přesto si elektrickou zubní vrtačku mohl v mladé republice dovolit málokdo

12.12.2020 - Kateřina Semrádová



První specializované zubní léčitelství pro ranhojiče bylo na území rakouského soustátí otevřeno v roce 1810 ve Vídni. Ta se tak na dlouhou dobu stala jediným místem, kde bylo možné tento obor studovat. Někteří historici tento monopol výuky považují za naprosto vědomý, mocnářství si tak studium stomatologie ponechalo výhradně pro svou Vojenskou lékařsko-chirurgickou akademii Josefinum a nikde jinde ji vyučovat nedovolilo.

Místo zubaře ranhojič

Studium na této škole bylo velmi nákladné, vždyť i zakladatel české stomatologie a první pražský rodák, který ji vystudoval – František Nessel (1803–1876), mohl své studium absolvovat jen díky stipendiu. Obecně si tuto specializaci mohl dovolit jen málokdo. 

Nebylo-li k dispozici dostatečné množství studovaných zubařů, přicházeli ke slovu zkušení ranhojiči. Jeden takový si dal dokonce v roce 1862 do Pilsner Bote inzerát následujícího znění:

„Nížepsaný doporučuje svou třicítiletou službu v c. k. pluku dosáhlou zběhlost v trhání zubů, v bezbolestném upilování, v dyhování, vyplňování těstem zubním a v čištění poškozených zubů dle neškodného, v letošním shromáždění zubních lékařů všeobecně schváleného návodu, jakož i ve veškerých nemocech úst. Vhodná zařízení též i mimo domu se splnějí. Nemožným všecky příhodné operace zdarma.“ 

Zubní lékařství za první republiky

Za první republiky řešilo otázky stomatologie ministerstvo veřejného zdraví a tělesné výchovy, konkrétně jeho 10. oddělení, jehož součástí „vedle nemocí pohlavních, alkoholismu a chorob duševních i záležitostí neduživců bylo i obstarávání záležitostí chorob zubních“. Po krušných poválečných začátcích u nás už v roce 1919 nabízelo své služby na 800 stomatologů. 

Běžnou součástí vybavení stomatologických ordinací se stejně jako dnes stalo zubolékařské křeslo. Kromě křesla patřila do nezbytné zubařovy výbavy také vrtačka. Ty první byly takzvané nožní, tedy na šlapací pohon, jenž svým principem nápadně připomíná známé šicí stroje – singrovky. Movitější zubaři si pak v průběhu třicátých let začali do svých ordinací pořizovat i první elektrické modely. I přes značný technologický pokrok, které za první republiky stomatologie zaznamenala, však návštěva zubaře nejspíš mezi oblíbené činnosti nepatřila...

TIP: Od pazourku k amalgámu aneb Cesta stomatologie napříč historií

I když tenkrát se alespoň pacientovi dostalo rady, kterak může sám sobě doma od bolesti pomoci. Blahodárný účinek a léčivá moc byla přisuzována vedle oblíbených bylinných čajů, mastí a nejrůznějších výtažků také například slunečním paprskům. 

  • Zdroj textu
  • Zdroj fotografií

    University of Melbourne, Henry Forman Atkinson Dental Museum, Východočeské muzeum v Hradci Králové


Další články v sekci