Popravy na domácí způsob: Historie trestu smrti v Česku

Praha však nebyla zdaleka jediným místem, kde se popravovalo. Ve 20. století popravovala i Plzeň, Kutná Hora, Česká Lípa a mnoho dalších měst. Patnáctého února roku 1922 míří dva řezníci na trh s dobytkem. Ale nikdy tam nedojdou. Necelých osm hodin po vraždě zadrží strážníci v nedaleké vsi podezřelého muže. Na kabátě má krev.

Tábor je dnes památkovou rezervací a vyhledávaným cílem turistů. Právě tady se popravovalo poprvé v historii samostatného československého státu. Devátého ledna roku 1923 tam popravčí Leopold Wohlschlager pověsil vraha dvou řezníků Ludvíka Nováka. „Leopold Wohlschlager byl vyučený zlatník a toto řemeslo také vykonával. Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byl však také placen částkou patnácti tisíc korun ročního paušálu a částkou pěti set korun za každou vykonanou popravu,“ říká ředitel Milevského muzea Vladimír Šindelář.

Prezident Masaryk byl odpůrcem trestu smrti a většinu hrdelních rozsudků měnil na doživotí. Novákova brutální vražda řezníků ho však přiměla, aby k popravě poprvé svolil. A neuběhlo ani čtrnáct dnů od první popravy a kat Wohlschlager musel popravovat znovu. Na dvoře Zemského soudu na Karlově náměstí si první vykonání rozsudku smrti v historii Československé republiky odbyla i Praha. „Celkem těch poprav po řádných soudních procesech bylo za celé období první republiky a druhé republiky dvacet jedna,“ říká historik Ivo Pejčoch z Vojenského historického ústavu.

Zametání hrůzných stop

V soudní místnosti vyslechl vězeň rozsudek. Spoutaný a ve spodním prádle. V sekyrárně ho německý kat Alois Weiss připravil o hlavu. V rakvárně nechal bezhlavé tělo vykrvácet. V červenci roku 1945 pak vytahují potápěči ze dna Vltavy u Karlova mostu části strašlivého stroje. Shodili ho tam Němci jedné dubnové noci téhož roku. Důkazy o tom, co se během okupace dělo v sekyrárně Pankrácké věznice měly zmizet pod vodou a v rozvalinách.

V popravčích místnostech nastražili Němci výbušninu a na dveře umístili detonátor. „Kdyby to nezjistili čeští dozorci a po odchodu Němců to nenahlásili českému správci, při prvním pokusu o vstup do sekyrárny by došlo k detonaci tak silné, že by pravděpodobně nezůstala stát ani samotná budova,“ popisuje vedoucí Kabinetu historie a dokumentace Vězeňské služby ČR Aleš Kýr.

Veřejné poválečné popravy

Pardubice, Nitra, Znojmo, Liberec, Jičín, Hradec Králové, Jihlava, Bratislava, Mladá Boleslav. To jsou jen některá ze seznamu měst, v nichž v poválečném Československu v rámci retribučních soudů vykonaly popravčí čety celkem 738 poprav. Věší se i v Opavě, Písku či v Banské Bystrici. Po celé republice padají rozsudky nad válečnými zločinci, gestapáky a kolaboranty. „Proti tomu rozsudku nebylo odvolání, bylo možné jen požádat o milost. A pokud došlo k vynesení rozsudku smrti, prováděl se do dvou hodin. Maximálně bylo možné oddálit popravu ještě o hodinu na základě žádosti,“ popisuje historik Ivo Pejčoch.

Na pražské Pankráci popraví v poválečných procesech 147 lidí. Jedna ale nad ostatní vyčnívá - poprava na veřejném místě, hrůzné divadlo pro třicet tisíc diváků. Šibenice pro Josefa Pfitznera. „To byl náměstek pražského primátora, zarytý nacista, člověk, který měl na svědomí neštěstí mnoha lidí,“ připomíná Aleš Kýr.

Další popravy probíhají za zdmi věznice. Na vycházkovém dvoře například v květnu 1946 pověsí protektorátního pohlavára K. H. Franka. Na popravu se vydávají vstupenky a přihlíží skoro šest tisíc lidí. „Přednostně byly vstupenky vydávány příbuzným po obětech nacismu, teprve potom dalším zájemcům,“ dodává Kýr.

Stěhování do Prahy

Popraviště v jednotlivých krajích brala životy až do roku 1954. Pak už se smrt nastěhovala jen na Pankrác. Na dva tamní malé dvorky u staré nemocnice. „Poslední rozsudky smrti se už vykonávaly jen uvnitř, v jedné z cel, kde byla zazděná tyč s provazem a pod ní bylo umístěno propadlo,“ říká Vladimír Šindelář. „Až do vzniku Československé federace se popravovalo jen ve věznici na Pankráci. Pak přibylo i popraviště v Bratislavě,“ upozorňuje historik Ivo Pejčoch. Celých šedesát šest let si československý stát podržel právo odsuzovat k trestu smrti a popravovat. Ještě v roce 1989 popravil v Praze i v Bratislavě několikanásobné vrahy. O rok později byl trest smrti zrušen.