Pomazán, oblečen a korunován: Jak probíhala pražská korunovace Karla IV.

Tím byla pravomoc korunovat českého krále přenesena na pražského metropolitu. Do té doby ji vykonával mohučský arcibiskup, který se řídil především římsko-německým pontifikálem. Již Přemyslovci udržovali místní zvyky, ale pravděpodobně nezapsané a jednodušší. Karlův korunovační řád vycházel ze vzorů užívaných jak v Říši, tak ve Francii.

Obřad začíná

První ceremoniál s novou svatováclavskou korunou musel počkat, než se Karel vrátil z Tyrolska. V neděli před svátkem Narození Panny Marie, 2. září 1347, byl s manželkou Blankou a arcibiskupem Arnoštem podle kronikáře Beneše Krabice z Veitmile „s převelikou radostí uvítán, šťastně a slavnostně korunován, on na krále a ona na královnu v Království českém“.

Obřad na počátku připomněl přemyslovskou tradici tím, že Karlovi ukládal v předvečer korunovace vykonat cestu na Vyšehrad, kde doprovázen arcibiskupem, biskupy, klérem a šlechtou zhlédl lýčené střevíce a mošnu Přemysla Oráče a uctil tak památku zakladatele přemyslovského rodu. Z Vyšehradu se průvod vrátil na Hrad, kde se Karel zúčastnil vigilie (večerní bohoslužby) v dosud stojícím chóru románské baziliky svatého Víta (katedrála se teprve stavěla a bazilika jí ustupovala). Ve slavnostním oděvu včetně pláště a střevíců musel i přenocovat.

Buzení krále a průvod

Druhý den ráno přišli preláti vzbudit krále až do ložnice a nesli v průvodu plenář (mešní knihu s ostatky různých světců na desce), meč svatého Václava, korunovační kříž, kadidelnici a kropenku se svěcenou vodou. Arcibiskup krále okouřil kadidlem, pokropil svěcenou vodou a podal mu ruku, aby vstal. 
Pak dva biskupové s relikviáři zavěšenými na prsou krále vzali pod paží zprava i zleva a vedli jej přes královskou síň ven z jeho paláce do kostela za zvuku velkého zvonu a modlitby. První šel arcibiskup, za ním další kněží a šlechtici, nesoucí na poduškách korunovační klenoty a meč, které v chrámu položili na hlavní oltář svatého Víta.  

Uvnitř bylo tolik lidí, že královský komorník mezi nimi musel hůlkou razit cestu. Průběh obřadu pak odpovídal standardu korunovací v Evropě. Při čtení litanií se král s arcibiskupem i biskupy položili před hlavní oltář tváří k zemi a uctili zemské patrony. Následovalo skrutinium: arcibiskup se tázal krále, chce-li zachovávat víru, chránit a bránit kostely a spravovat své království. Přítomného lidu se zeptal, zda si přeje takového panovníka a zda mu chce sloužit. Dav odpověděl aklamací – třikrát jednomyslně zvolal: „Rádi, rádi, rádi.“

Pomazán, oblečen a korunován

Pražský arcibiskup Arnošt pak přijal velký kalich se svěceným olejem a přikročil k vlastní korunovaci. Za zpěvu antifony nejprve pomazal budoucího krále na čele, na prsou, na ramenou a na pažích. Pak posvětil třídílný korunovační ornát, slavnostně pozdvižený před panovníkem, a to dalmatiku, subtile a plášť. Poté, co byl král oblečen, pomazal jej na rukou, posvětil i jednotlivé insignie a vložil králi na hlavu korunu. 

Král dále dostal Svatováclavský korunovační meč jako symbol království. Vlastní meč, jímž přišel opásán, přitom obětoval na oltář. Dále dostal sponu pláště, náramky a prsten, žezlo a jablko. Od oltáře jej pak za zpěvu Te Deum laudamus a Hospodine, pomiluj ny vyprovodili na trůn připravený vedle oltáře pod baldachýnem označeným královskými znaky a barvami. Odtud král přihlížel obdobné korunovaci své ženy Blanky, při níž asistovala abatyše Svatojiřského kláštera. Po závěrečném svěcení praporce pokračovala korunovační mše čtením evangelia.

Hostina

Po obřadu vyjel královský průvod na koních do města a mezi lid byly rozhazovány mince. Pak se na dřevěném lešení pod širým nebem, tentokrát na Havelském tržišti, konala královská hostina, na níž podle tehdejšího obyčeje posluhovali královi dvořané na „krytých ořích“, a následoval rytířský turnaj na koních.