Polští rytíři proti německým tankům: Jak se zrodil mýtus statečných kavaleristů?
Dlouhá desetiletí se tradovala historka, že polští jezdci-huláni odvážně zaútočili na německé obrněnce s téměř středověkou výzbrojí v podobě šavlí a pík. Tento mýtus mající poukazovat na polskou pošetilost a zaostalost ve věcech vojenských má obdivuhodně tuhý kořínek, a dokonce se objevuje i v seriózní literatuře.
Jezdectvo patřilo v meziválečné době k chloubě polské armády. Byli to právě kavaleristé, kteří během polsko-sovětské války 1919–1921 nesli na svých bedrech větší tíhu bojů. A protože SSSR (se svými širokými pláněmi nejen na západě země) se jevil nadále jako potenciální nepřítel, naznala polská generalita, že je záhodno tento druh vojska nadále rozvíjet.
I když si generálové uvědomovali skutečnosti, že vzhledem k masovému rozšíření a vývoji kulometů zřejmě zlaté věky jezdců pominuly, přesto je považovali za důležitou mobilní součást svých sil. Počítalo se s nimi spíše jako s pěšáky, kterým měl kůň sloužit jako přepravní prostředek. V roce 1934 rovněž došlo ke zrušení pík jako zbraně, šavle však (jako doplňková zbraň vedle karabiny) zůstala. K 1. září 1939, disponovala armáda Rzeczpospolité celkem 11 jezdeckými brigádami (každá o zhruba 7 000 mužích), což činilo zhruba 8 % početního stavu celých ozbrojených sil.
Rodí se legenda
A jak vlastně mýtus o boji kavaleristů vznikl? V den zahájení Fall Weiss, tedy 1. září 1939 došlo ve večerních hodinách v Pomořansku u vsi Krojanty ke střetu 18. hulánského pluku (Pomořanské jezdecké brigády) s postupujícími Němci od 20. motorizované divize.
Poláci (kterým se prý v rukou blýskaly šavle) se doslova vrhli na agresory ve snaze zbrzdit jejich postup a poskytnout tak svým spolubojovníkům čas na stažení. Němci prý vskutku zůstali překvapeni a situaci vyřešila až německá obrněná vozidla, která pálila ze svých kanonů a kulometů a donutila polské kavaleristy k ústupu.
Italský výmysl
Ohledně ztrát i přesnějšího průběhu boje panují dodnes neshody, lze pouze s jistotou říci, že útočící muži utrpěli o něco vyšší ztráty než Wehrmacht a přišli i o velitele pluku plk. Kazimierze Mastalerze. Němci však vytušili propagandistický potenciál této akce a druhý den přivedli na místo uvedené šarvátky italské reportéry. Ukázali jim těla padlých kavaleristů a namluvili jim, že polská jízda zde vyjela s šavlemi a píkami proti německým tankům.
TIP: Druhá světová válka očima účastníků: Vzpomínky na polské tažení
Italové poté měli údajně jako první zvláštní zprávu o boji v Pomořansku. Němci o události natočili rovněž film, který protivníkovo jezdectvo zesměšňoval a dále tento mýtus šířil oficiální cestou. Právě důkladnou propagandistickou „masírkou“ Berlína se tato událost (s upravenými údaji) přetavila v nepravdivou legendu, která – byť ji už dříve různí autoři několikrát vyvrátili – v povědomí veřejnosti silně zakořenila a udržela se téměř do dnešních dnů.
