Pohyblivá hračka řezbáře Probošta: Jaká je historie Třebechovického betlému?

Vše nejspíš odstartovala tragická událost. Třiatřicetiletý rolník a vyučený truhlář Josef Probošt (1849–1826), rodák z Třebechovic pod Orebem, se po dvanácti letech vojny konečně usadil. Přebral po svém otci hospodářství a oženil se s o patnáct let mladší Annou Faltovou. Rok po svatbě se manželům narodil syn Josef, jenže v sedmi měsících děťátko náhle zemřelo. Snad právě to Josefa Probošta inspirovalo k nápadu vyřezat pro svou ženu k Vánocům pro štěstí jednoduché jesličky. Ale když je skutečně s pomocí řezbářů Viléma Krištofa a Josefa Kapuciána dokončil a roku 1885 Anně daroval, najednou mu to přestalo stačit. Zvlášť když se manželce i sousedům tak líbily. Nadchl se myšlenkou stvořit dílo mnohem rozsáhlejší. 

Probošta zjevně vyřezávání a vymýšlení betlému bavilo víc, než vlastní hospodářství a život rolníka. „Náš betlém bude největší a nejkrásnější na světě, takže se na něj určitě přijede podívat z Vídně sám císař pán.“ tvrdil ženě i přátelům, které se snažil pro svou ideu získat. A za svým cílem si šel skutečně zarputile. 

Zapáleného kolegu našel v životem zkoušeném Josefu Kapuciánovi. Řezbářský mistr z Jaroměře se do Třebechovic přiženil v roce 1867. Vyřezával rámy a sošky pro kostely, ševcovská kopyta, každodenní drobnosti do domácností i hračky a betlémské figurky. Během dvaceti let pochoval tři děti i první manželku a nakonec přežil i svou druhou ženu. Probošt mu brzy nabídl, aby u něj na statku bydlel a místo nájemného se podílel na vyřezávání figurek do betléma. Kapucián byl zbožný muž a rád souhlasil. To on vyřezal převážnou většinu postaviček.

Pohyblivá hračka

Z Třebechovic se chodívalo na procesí do polských Vambeřic a právě zdejším betlémem Longina Wittiga se Probošt s Kapuciánem z velké míry inspirovali. Jenže vambeřický výtvor, stejně jako krkonošské betlémy, se s pomocí důmyslného mechanismu i hýbal a Probošt zatoužil posunout svou metu zas o něco výš. Sestrojit funkční model ale ani na dva pokusy nedokázal. S tím mu musel pomoci až sekerník Josef Friml, který vyráběl dřevěné mechanismy do pil a mlýnů. Betlém se rozrůstal tak, že nejprve zabral vlastní pokoj a později se nad ním scházeli dokonce v Proboštově stodole.  

Sám Probošt práci především organizoval a vymýšlel choreografii pohybujících se lidiček i zvířat. Postupně přibývaly i další spolupracovníci. Přinášeli nápady na nové figurky podle předloh z historických knih, pohlednic i učebnic. „Betlémáci“ kvůli tomu dokonce zavedli nové pravidlo. Zájemce musel přinést bochník chleba, pletenec buřtů a několik lahví kořalky. 

Po dokončení motivů z Kristova života Probošt na čas betlémaření nechal. Snad ho přepadly výčitky svědomí, že zapomíná na vlastní rodinu. Poté však našel novou inspiraci: začal do betlému přidávat postavičky svých sousedů. Přesto se jim někteří spíš smáli. Probošt se ale nedal, byť realita byla poněkud skromnější, než sny o tom, že se na betlém přijede podívat sám císař pán. Široké veřejnosti dílo představil roku 1906 na výstavě Zemské jednoty řemeslnické v Chrasti u Chrudimi. Získal diplom a medaili za první místo, ale žádné peníze, které tak zoufale potřeboval. Probošt totiž kvůli práci na betlému zanedbával vlastní hospodářství i původně úspěšný chov koní. Dřít na statku za něj musela jeho žena Anna a dcera. Také na betlém a „betlémaření“ s ním spojené, utratil snílek Probošt spoustu peněz. A když už něco od návštěvníků, kteří se na jeho pýchu přišli podívat, vydělal, mnohdy to propil. Roku 1906 se také rozloučil s Josefem Kapuciánem. Téměř hluchý řezbář nakonec poslední dva roky svého života strávil v chudobinci.

Další peripetie

Po Proboštově smrti roku 1926 zůstal betlém ležet ve stodole. Postupně chátral, až se ho vdova a dcera po Proboštovi rozhodly prodat. Hledal se tedy kupec, rodina si však stanovila podmínku, že dílo musí zůstat v Třebechovicích. Nový život mu tak vdechl až učitel František Skřivan, který jej v roce 1934 za finanční podpory továrníka Jaroslava Burdycha zakoupil pro sbor Československé církve husitské. 

TIP: Příběh jesliček: Kde se vzala tradice betlémů?

Betlém dostal elektromotor a na valníku s krycí plachtou procestoval celé tehdejší Československo. Po 2. světové válce propadl zčásti opravený betlém státu a měl být dokonce spálen coby „produkt náboženského tmářství“. Nakonec jej získalo město Třebechovice pod Orebem.