Pohnutý život Ruprechta Falckého: Jak se stal z budoucího českého krále pirát?

Jeho matkou byla ctižádostivá Alžběta Stuartovna, dcera anglického krále Jakuba I. Otcem hlavní představitel Protestantské unie, falcký kurfiřt a český král Fridrich. Jenže Fridrich Falcký ztratil po pouhém roce panování český trůn a brzy poté i titul falckého kurfiřta. Jako vyhnanci bloudili manželé i s potomstvem Evropou. Nikde je nechtěli. Slitoval se nad nimi až Mořic Oranžský a poskytl jim azyl v Haagu. I bez pomoci rodičů se ale děti dokázali prosadit. 

Následník trůnu

Psal se prosinec roku 1619, když se tento nejoblíbenější syn Alžběty Stuartovny v Praze narodil. Jméno dostal po svém slavném předkovi Ruprechtovi von Wittelsbach. Jeho křtiny byly stejně okázalé jako korunovace jeho rodičů šest týdnů předtím. Všichni se předháněli, čím by novorozeňátko obdarovali. Česká šlechta si přála, aby právě Ruprecht byl otcovým nástupcem, když už se v Čechách narodil. Po bělohorské porážce nezbylo rodičům, než v noci tajně z Prahy uprchnout. Nařídili naložit poklady ze sbírek Rudolfa II. a málem na jedenáctiměsíčního chlapečka zapomněli. Vzpomněli si na něj doslova v hodině dvanácté! Tedy on na sebe vlastně upozornil pláčem sám a jeden duchapřítomný sloužící ho v koši strčil do posledního odjíždějícího vozu. Z legrace se říká se, že byl vlastně prvním a zároveň nejmladším pobělohorským exulantem.

Těžká léta

Ruprecht byl vysoký a urostlý, v osmnácti letech měřil skoro dva metry. Stejně jako sourozenci i on byl mimořádně pohledný a inteligentní. Podobně jako starší sestra Alžběta studoval na univerzitě v Leidenu, na rozdíl od ní ale matematiku, vojenské stavitelství a technické kreslení. Od čtrnácti let se účastnil různých vojenských tažení a získal pověst neohroženého válečníka a stratéga. Nejprve bojoval se svým bratrem Karlem Ludvíkem v Německu proti habsburskému císaři, aby získal zpět falcké dědictví. Byl však zajat, tři roky vězněn v Linci a propuštěn teprve na intervenci strýce, anglického krále Karla I. Ten za něj zaplatil výkupné a v jeho barvách pak Ruprecht bojoval proti vojsku parlamentu, jež vedl Oliwer Cromwel.

Po Karlově porážce musel z Anglie uprchnout a živit se pirátským řemeslem. Když bylo ale v Anglii obnoveno království, vstoupil Ruprecht do služeb svého bratrance Karla II. jako viceadmirál. Patřil mezi zakladatele obchodní Společnosti Hudsonova zálivu, která existuje dodnes. A zároveň se stal i guvernérem celé oblasti, kterou na jeho počest pojmenovali Zemí prince Ruprechta. Zabírá zhruba třetinu současné Kanady!

Princ Ruprecht nebyl jen velký dobrodruh a schopný velitel, ale také štědrý mecenáš věd a umění. Hovořil několika jazyky, byl nadaný umělecky i technicky. Krásně maloval a je považován za průkopníka perspektivy pro zobrazování budov. Jako zakládající člen Královské vědecké společnosti měl na kontě řadu zlepšovacích návrhů a technických vynálezů využitelných především ve válečnictví. Vytvořil první prototyp torpéda, podílel se na vynálezu neprůstřelného skla, jeho „potapěcí stroj“ sloužil námořníkům k vyzvedávání pokladů z potopených lodí.

Hlava otevřená

Trpěl úpornými migrénami a pro úlevu od bolesti se rozhodl v roce 1667 absolvovat tzv. trepanaci lebky. Tato nesmírně bolestivá „operace“, která bývala obvykle vstupenkou na onen svět, se prý prováděla bez umrtvení už od pravěku. Po své děsivé zkušenosti začal Ruprecht přemýšlet, jak by utrpení pacientů zmírnil. Navrhl a osobně vykoval chirurgické nástroje.

Princ Ruprecht se sice nikdy neoženil, ale ke svým dvěma dětem se hrdě hlásil a štědře je podporoval. Velice miloval irskou aristokratku Frances Bardovou, která mu porodila syna Dudleyho. A s herečkou Margareth Hughes zplodil dceru Rupertu. Dudley sice zemřel jako dvacetiletý v boji s Turky při obléhání Budína, Rupertiny potomci však žijí dodnes.