Podvrh století? Nejčastější konspirační teorie o přistání na Měsíci

Americká série Mythbusters (Bořiči mýtů), zaměřená na „testování“ různých všeobecně příjmaných pravd a mýtů, si vzala do hledáčku hlavní námitky konspiračních teorií týkající se přistání Apolla 11. Autoři pracovali ve vývojovém středisku NASA, a aby se přiblížili podmínkám na Měsíci, využili především vakuové komory.  

Zářící i ve stínu

Ikonická fotka Neila Armstronga sestupujícího ze schůdků lunárního modulu je prý podvrh – modul totiž vrhá stín, zatímco astronaut je i v tomto stínu jasně viditelný. Autoři tedy vyrobili miniaturní repliku místa přistání a nasimulovali měsíční prach. Ukázalo se, že prachové částice rozptylují světlo skutečně natolik, že dokážou ozářit i objekty ve stínu. Rozptyl světla navíc vytváří dojem, že objekty házejí stíny do různých stran, ačkoliv jsou nasvíceny pouze jedním zdrojem světla (Sluncem, při pokusu reflektorem). 

Neposedná vlajka

Kritici poukazují i na vlajku, která se na Měsíci nepřirozeně dlouho kývá – téměř jako by s ní hýbal vánek. Ve vesmírném vakuu ovšem neexistuje odpor vzduchu a rozkývanou látku zastaví pouze samotná elasticita materiálu. Pokus v komoře ukázal, že se „vlní“ asi třikrát déle než na Zemi. Zvláštní nakrabatění vlajky pak bylo způsobeno předešlým poskládáním – vzrušení astronauti přitom nevěnovali její úpravě příliš mnoho času. 

Historický otisk

Otisk prvního Armstrongova kroku na Měsíci se skeptikům zdál příliš jasný a ostrý. V pozemských podmínkách totiž nedokáže písek (bez vlhkosti, která by jej spojila) držet tvar. Zrna písku jsou kvůli pozemské atmosféře obroušená a snadno po sobě kloužou. Částice lunárního prachu mají však mnohem ostřejší hrany, které se k sobě pevně přimykají. Tým Mythbusters otestoval vytváření stop ve vakuu s pomocí umělé imitace tohoto prachu, který NASA používá ve výcvikových misích. Výsledek? Ostrá, dobře viditelná stopa.