Pod palbou moře: Obří vlny tsunami ničily přístavy i celé kultury

Všeobecný úpadek minojské kultury jsme dávali do souvislosti s vpádem Achájů z pevninské mykénské kultury. Sami odborníci na vývoj v egejském prostoru ale připouštějí, že tenhle „vpád“ nemůžeme považovat za zrovna klasickou invazi. Nově příchozí Achájové se totiž prakticky bez boje usazovali na pobřeží, v nikým neobsazeném prostoru, kde nikomu nepřekáželi. Minojští starousedlíci si dál žili ve městech v horách. Ovšem tahle drobnost – to, co onen prostor pro nová mykénská města uprázdnilo – je dodnes předmětem kontroverzí.

Může za to fakt, že oslabení minojské civilizace a následný příchod Achájců na volné pobřeží Kréty nápadně dobře koresponduje s erupcí sopky na Théře, dnešním ostrůvku Santorini. Výbuch vulkánu o síle až 2 400 megatun totiž přepsal mapu celého pobřeží Egejského moře. A nejspíš mohl vyvolat i obří tsunami, ničivou vodní lavinu, jež by pak doslova spláchla minojská města a přístavy na pobřeží Kréty a udělala tak volné místo pro příchod nové kultury.

Ve Středomoří

Tahle idea má své příznivce i odpůrce, ale je hodně svůdná, protože ničivá tsunami se propsala do historie Středozemního moře mnohokrát. V roce 426 př. n. l. například tsunami vyvolané zemětřesením zasáhlo Eubojský a Malijský záliv a donutilo výbojné Sparťany změnit plány. Víme o tom, protože tuto katastrofu připodobňovanou k hněvu Poseidona zaznamenali ve svých dílech historici Strabón, Hérodotos a Thukydides.

Tsunami a zemětřesení mohlo v roce 226 př. n. l. za pád sedmého divu světa – bronzového Rhodského kolosu. Krétu nutně musíme zmínit ještě jednou, protože ta v roce 365 na čas fakticky ztratila pozici slibné středomořské základny. Zemětřesení o síle 8,5 stupňů Richterovy stupnice tu vyvolalo nejen tsunami totálně devastující pobřeží, ale způsobilo i posun pobřežních desek. Některé „poskočily“ až o deset metrů výšky, a tak se řada zdejších přístavů ocitla doslova na suchu. Tohle samé zemětřesení a tsunami pak zdevastovalo i Alexandrijskou knihovnu v Egyptě.

Popsané i neznámé

O těchto katastrofách obsáhle referují dobové historické zdroje. Zdaleka ne všem událostem se ale dostalo takové pozornosti. Od roku 1600 př. n. l. se přitom ve Středozemním moři odehrálo na 290 tsunami a řada z nich – nejspíš proto, že nebyla až tak destruktivní anebo nezasáhla dostatečně velkou zasídlenou oblast – zůstala neznámá. Tedy, skoro.

Fenoménem těchto historickými zdroji nepodchycených tsunami, tzv. paleotsunami, jež předcházela psanou historii, se dnes zabývají úzké týmy odborníků po celém světě. Nepočetné nejsou ani tak proto, že by téma bylo neatraktivní, to spíš naopak. Žádá si však důkladnou syntézu znalostí oceánografie, geologie a také historie civilizací sdílejících pobřeží těch samých moří a oceánů.

Chce to víc než jeden doktorát a znalost nejen toho, co se například odehrávalo v pradávné minulosti na pobřeží Peru, ale i co se tou dobou odehrávalo na ostrovech dnešního Japonska či pevninské Číny. To proto, že ona tsunami se z místa svého vzniku rozbíhají vodní hladinou do stran a mohou zasáhnout pobřeží vícera kontinentů. A na některém z nich už třeba mohly existovat civilizace, které by takovou událost – vysledovanou na opačném konci světa jen z geologických náznaků – mohly přesvědčivě potvrdit.

Nepatřičné kameny

I proto bádání nad paleotsunami trochu připomíná detektivní práci. Často jsou totiž tyto minulé katastrofy patrné jen ze stop – žádných svědků se nedostává. Štěstím je, že aspoň ty pozůstatky jsou často dost k nepřehlédnutí. Jako velmi názorný příklad dává profesor James Goff z Univerzity v Southamptonu čtyřicetitunový balvan, posazený vysoce nad pobřežím v chilské Atacamě. Že na místo, kde dnes nehybně stojí, nepatří, tušíme na první pohled.

Ovšem dobrat se skutečné příčiny, tedy toho, co jej tam vyneslo, už tak snadné není. Odpověď totiž neleží ve vyprahlé jihoamerické poušti, ale v hlubinách Tichého oceánu. Právě tam totiž před staletími došlo k erupci sopky, zemětřesení nebo sesuvu půdy, které vyvolalo kolosální tsunami. A vlny, vysoké dvacet metrů, vynesly na kraj vnitrozemské pustiny obří balvan, jako by to byl obyčejný oblázek. Zrovna tenhle konkrétní balvan ale lze docela dobře zasadit do historického kontextu.

Geologické datování, rozbor a sondy do vrstvení substrátu pod kamenem naznačují, že se v poušti objevil někdy z kraje 15. století. A na protější straně oceánu, na pobřeží Japonska, vedou podrobné historické záznamy o tsunami, které je zasáhlo v roce 1420. Obě tyhle události spolu tedy zjevně souvisejí. Ne vždy je to ale tak snadné. Paleotsunami ovlivňovaly i kultury a civilizace, které ještě nedisponovaly písmem a podobné záznamy si nevedly.

Shetlandy

Příkladem může být Shetlandské souostroví, které v období 8000 až 1500 let př. n. l. prodělalo celou sérii podivných „civilizačních zlomů“. Existující osídlení, které se tu na etapy zjevně slušně rozbíhalo a dobře fungovalo, opakovaně zničehonic mizí. A teprve podrobným stu­diem geologických otisků se dá dohledat, že za tím nejspíš stály ony kolosální vlny, vyvolané třeba obřími sesuvy půdy u Storegga na norském pobřeží.

Profesor Goff patří k těm, kteří tahle nikým dosud nepopsaná tsunami dokážou „vyčíst“ z geologického záznamu. Když vlna odeznívá, obvykle totiž za sebou na souši zanechává unášený erodovaný materiál. Bahno, jemný mořský písek, kamení, spousty drobných mušlí a dalších mořských usazenin. V půdní sondě zůstanou patrné jako „místně nepříslušná“ vrstva. „Na některých místech se tyto vrstvy tak dobře zachovaly, že vědci v nich mohou číst důkazy o několika tsunami, která se na sebe naskládala jako vrstvený dort,“ říká Goff.

Vlny se vrátí

Typickým příkladem je opět Chile, kde některé lokality na pobřeží opakovaně splachovaly ničivé vlny. Odborníci na paleotsunami proto aktivně spolupracují s archeology. Ti totiž mohou doložit, že v některých regionech docházelo k náhlému systematickému opouštění původních sídel a lidé jako Goff jim nabízejí vysvětlení.

Na uprázdněném pobřeží, které je jinak ideálním místem k osídlení, se pak po dekádách anebo staletích znovu vytvoří civilizační centrum. Obyvatelé už na „bájnou“ katastrofu třeba zapomněli, anebo o ní ani neměli zdání, protože tam doputovali odjinud. A pokud na takové lokalitě ještě někde žili „starousedlíci“, mohli si informaci o hrozbě obřích vln schválně nechat pro sebe. Což znovu nápadně připomíná spekulativní příběh z Kréty.

Jaký má ale vlastně celé to bádání nad nepopsanými tsunami význam? „Je to prosté,“ vysvětluje profesor Goff. „Pokud se v pradávné minulosti na nějaké lokalitě ničivé paleo­tsunami vyskytlo, může se tu zase objevit znovu.“ 

TIP: Smrtonosné živly: Které katastrofy patří mezi nejničivější v dějinách lidstva?

V současnosti žije 40 % světové populace ve vzdálenosti do jedné stovky kilometrů od pobřeží. Jde tedy o regiony, které teoreticky může nějaké super-tsunami zasáhnout. Takže i když má bádání nad paleotsunami často dost spekulativní charakter a řadu historických katastrof nejde se stoprocentní jistotou v některých regionech doložit, má tato věda velmi reálné dopady na současné a budoucí lidské civilizace.