Pod levhartími stromy: Pozorování kočkovitých šelem v Botswaně
Levharta skvrnitého jsem poprvé spatřil spíš náhodně v jednom z národních parků Keni. Tady byl ovšem obklopen asi třiceti auty plnými turistů a během pěti minut zmizel v hustém porostu. O pár let později jsem za touto nádhernou šelmou vyrazil cíleně do turisty mnohem méně navštěvované Botswany.
V září, na nějž byla naplánována naše cesta, jsou mladí levharti (Panthera pardus) obvykle zhruba tři měsíce staří. Levhartí samice obývají menší teritorium než samci, teritoria jednotlivých zvířat se přitom mohou překrývat. Vybraná oblast je vždy nedaleko vodního zdroje, protože mládě potřebuje často pít. Navíc k vodě každodenně přichází i nejčastější kořist, kterou je v těchto místech antilopa impala (Aepyceros melampus). Obecně jsou ovšem levharti nesmírně přizpůsobiví a v subsaharské Africe patří na jejich jídelníček více než 90 zvířecích druhů.
Objeveni podle kořisti
V Botswaně jsem navštívil celkem tři oblasti a k mému štěstí jsme zde vždy měli možnost pozorovat levhartí rodiny opakovaně téměř každý den. Vybírali jsme příhodné lokality vždy kolem vody a průvodce mi poradil, že snadněji než šelmu vystopujeme někde na stromě vytaženou impalu. A skutečně, ve všech třech případech jsme levharty našli díky jejich kořisti. Zkrátka tam, kde visí na stromě impala, nebude daleko levhart.
Když levharty objevíte, závisí vše další na trpělivosti, dobrém světle a pohotovosti. Levhartí kotě je jako každé mládě neposedné a na jednom místě nevydrží déle než 30 minut. Starostlivá matka je velmi blízko, ne dál než 20 metrů.
Nebezpečný plyšák
Pozorování a fotografování probíhalo i v noci a jednou jsem byl velmi zaskočen. Zastavili jsme v místě, odkud jsme ve dne pozorovali leopardího samce v koruně stromu. Na svém předchozím místě však nebyl. Menší baterkou jsem kontroloval okolí našeho vozu a najednou ze tmy zasvítily oči na mohutné kočičí hlavě.
TIP: Proč nedráždit opice: Nekrmte paviány! Jsou to velmi nebezpečná zvířata
Samec ležel se vztyčenou hlavou asi jen dva metry ode mne v suché trávě. Choval se naprosto uvolněně a světlo baterky ani nepravidelné intenzivní výboje externího blesku ho nijak neznepokojovaly. Vypadal sice jako přerostlý plyšák, ale nutkání nafotit jej pěkně od země mi průvodce s úšklebkem okamžitě rozmluvil. Pohled do levhartích očí z bezprostřední blízkosti mi i tak zůstane dlouho vryt do paměti.
