Pod dohledem církve: Chování českých kněží papežské vyslance šokovalo

Církevní reforma z konce 11. století zavedla mnoho pravidel, která Čechy dřív neznaly, či je přímo ignorovaly. Četné výstřelky, jež se v západní Evropě snažila církev mezi klérem vymýtit a trestat, u nás představovaly častý jev – jak dokládají zprávy papežských vyšetřovatelů.

První inspekce kardinála Guida v roce 1143 přinesla skandální odhalení, po němž byli sesazeni pražský probošt, děkan i jiní hodnostáři a došlo k rozpuštění Vyšehradské kapituly. Příčina tkvěla v nijak neskrývaném obcování kanovníků se ženami, když si bez uzardění pořizovali manželky. A co papežského legáta pobouřilo nejsilněji – někteří si jich neváhali pořídit i více. Do Říma pak Guido psal, že většinu kapitul tvoří příbuzensky a manželsky provázaná skupina kněží, kteří neznají správnou liturgii a neumějí číst. 

Olomoucký biskup Zdík musel na legátovo doporučení vyhnat z kláštera v Hradisku benediktiny pro blíže neurčený „hříšný život“ a na jejich místo povolat reformovaný řád premonstrátů. Popsaný kolotoč se pak v českých zemích opakoval pravidelně i v jiných klášterech. 

Na legáta pěstmi

Ještě o půl století později musela římská kurie řešit nečekané problémy: Co si například počít s kněžími, které pražský biskup vysvětil zcela nedůstojně na dvoře a z koňského sedla, místo aby zvolil slavnostní liturgii v kostele? A jak naložit s olomouckým biskupem Kaimem, jenž při mši opakovaně zapomínal na nejdůležitější část, tedy svaté přijímání? 

TIP: Mise k českým neznabohům: Jak se ve středověku prosazoval kněžský celibát?

Nejožehavější však zůstávala otázka kněžské čistoty, tedy především té tělesné. Když během další vizity na Vyšehradě roku 1197 žádal papežský legát Petr, aby se vysvěcení kněží skutečně podřídili slibu celibátu, místní kanovníci se do něj místo disputací pustili pěstmi a on musel utéct do bezpečí.