Plovákový letoun Loire 210: Slabá výzbroj a zastaralá koncepce

Když v Evropě vypukla druhá světová válka, disponovalo francouzské L'aéronautique navale specializovaným typem plovákového stíhacího letounu. Na katapultech bitevních křižníků Dunkerque a Strasbourg se v té době nacházelo po jedné plovákové stíhačce Nieuport 210. Koncept využít při obraně loďstva plovákové stíhačky, umístěné na katapultech bitevních lodí a křižníků, vznikl u francouzského námořnictva roku 1931.

Jedním z typů zkonstruovaných na základě specifikací z roku 1933, byl Loire 210. Vývojový tým využil konstrukční řešení trupu hornoplošné stíhačky Loire 46 a spojil jej s novým dolnoplošným křídlem. Kabina celokovového letounu zůstala odkrytá. Oproti rozšířenějšímu schématu dvou plováků měl letoun aerodynamicky výhodnější řešení v této podobě: jeden centrální plovák a dva menší vyvažovací pod křídlem (stejné uspořádání zvolili pro své vodní stíhačky později Japonci).

Prototyp absolvoval první vzlet 21. března 1935. Letové testy i zkoušky na katapultech proběhly úspěšně, ale kvůli tehdy typicky francouzské liknavosti se celý program neuvěřitelně protáhl. K oficiální objednávce 20 sériových letadel došlo až 12. května 1937. Sériová produkce běžela mezi 18. listopadem 1938 a 8. zářím 1939.

Starší zdroje Loire 210 přisuzovaly vysokou nehodovost, způsobenou příliš křehkým křídlem. Mělo dojít až k pěti nehodám, ale ve skutečnosti jsou doloženy pouze dvě havárie, a to ještě bez zranění pilotů. Nicméně technickými obtížemi trpící letouny mezitím výrazně zastaraly, velení francouzského námořnictva ztratilo o koncepci zájem, a tak byla jediná letka v listopadu 1939 rozpuštěna.