Plovákový Blackburn Roc: Vskutku nepovedený britský stroj

Britské námořní letectvo (FAA) počítalo ve 30. letech kvůli nedostatku letadlových lodí s nasazením stíhaček určených k ochraně loďstva také z katapultů křižníků a bitevních lodí. Nový palubní stíhací letoun Blackburn Roc byl proto vyvíjen tak, aby jej FAA mohlo nasadit nejen z palub nosičů, ale také z katapultů válečných lodí: pod křídly měl umístěny závěsné body na upevnění plováků.

K bojovému nasazení v plovákové konfiguraci však nikdy nedošlo, neboť Roc jako konstrukce zcela zklamal. Blackburn Roc náležel do typicky britské kategorie věžových stíhaček. 

První sériový letoun (hrající roli prototypu) v pozemní verzi vzlétl 23. prosince 1938. Roc kvůli nízkým výkonům zcela propadl a po krátké operační službě dosloužil při vlekání střeleckých terčů. Sériová výroba dala 136 zcela zbytečných letadel. Práce na vodním provedení Rocu začaly koncem roku 1939. V říjnu toho roku byly vybrány k modifikaci tři exempláře, jež obdržely dva celokovové plováky, původně zkonstruované pro víceúčelový torpédový bombardér Blackburn Shark.

První z upravených letounů havaroval již 3. prosince 1939. Plováky letoun příliš zatěžovaly a způsobovaly velkou směrovou nestabilitu. Další letoun byl v modifikované podobě (obdržel novou pomocnou kýlovou plochu pod zadní část trupu) zkoušen od dubna 1940. Jisté zlepšení se projevilo, ale stroj i nadále trpěl sníženou směrovou stabilitou a měl tendenci přecházet do vývrtky. 

Letiun navíc dosahoval pouze ubohých výkonů. Přestavbou nicméně prošlo ještě několik dalších strojů. Na jaře 1940, v čase bojů v Norsku, námořní letectvo doufalo v nasazení plovákových roců ze skandinávských fjordů proti Luftwaffe. Záměr zmařila špatná konstrukce i rychlá porážka Spojenců.