Pižmo, pot a orientální směsice: Jak se dějinami šířily vůně
Zatímco v antice byly parfémy součástí každodenní hygieny, ve středověku na nějakou dobu zmizely ze scény
Kořeny výroby parfémů sahají daleko do dávných dob. Míchání směsí často hraničilo s alchymií a proces výroby se záhy stal vysoce ceněným řemeslnickým odvětvím. Podobná praxe se s výjimkou středověké přetržky udržela po celé lidské dějiny až do současnosti.
Smyslné vůně starověku
Za proslulé výrobce parfémů byli považováni Egypťané. Egyptské parfémy určené pro běžné používání spoléhaly především na směsici vůní, která v lidech vyvolávala sexuální touhu. Tyto živočišné pachy se však připravovaly ze surovin, které přiváželi do Egypta obchodníci z dalekých krajin, a jejich pořízení bylo velice nákladné. Parfémy se staly luxusním zbožím, jehož zakoupení si mohla dovolit jen nejbohatší vrstva obyvatelstva.
Parfémům podlehla i řecko-římská civilizace. Parfémy posedlí Řekové dokonce rozprašovali vonné esence po svých příbytcích, olejovali svá těla a rozmanité vůně tak doprovázely celý jejich život. Obliba vůní ve starém Řecku dopomohla k vyvinutí prvních „značkových“ voňavek. Z dobových pramenů tak známe například parfém zvaný Megallium, který vyráběl jistý Megallos.
Zápach středověku a orientální ingredience
Době středověku by se s mírnou nadsázkou dalo přiřknout přízvisko „zapáchající“. Úroveň hygieny s odezněním antiky prudce klesla a jedinou vůní se stal tělesný pach. Příprava a kombinování esencí se však udržela u zjemnělé a kulturně vyspělejší arabské civilizace. Po křížových výpravách, během nichž kontakty s Araby zesílily, si voňavky opět našly cestu do Evropy a získaly si zde novou oblibu.
S přicházejícím moderním věkem si parfémy pomalu získávaly přízeň bohatého obyvatelstva a stávaly se opět nedílnou součástí hygieny. K masovějšímu rozšíření však došlo teprve v 19. století, kdy se na základě nových postupů výroby cena parfémů o něco snížila. Vonné esence se dostaly do šatníků vznešených dam, aby se zde ustálily natrvalo.
