Písničkář první republiky: Zpěv poslal Karla Hašlera do koncentráku

Tatínek Karla Hašlera byl dělníkem a spolu se svou manželkou pracoval ve sklárnách. Podobný osud chystal i pro svého synka, který se narodil 31. října 1879 na pražském Zlíchově. Aby se přece jen měl lépe, vyučil se chlapec rukavičkářem, ale řemeslo ho nikdy nebavilo. Miloval divadlo! Tatínek se ho snažil od „předvádění se” odehnat. Když Karla jednou nachytal v hostinci, jak zpívá kuplet, dokonce o něj přerazil fajfku, ale… nepovedlo se. 

Zpívá, co si myslí

Od svého prvního koncertu byl Karel snad nejoblíbenějším pražským, potažmo českým písničkářem. Trefil se do dobového vkusu jako nikdo jiný. Jeho texty, ze kterých doslova sálala láska k Praze i k vlasti a jeho líbivé melodie lidi dojímaly i bavily. Kolikrát s ním zpívalo celé hlediště – ať už šlo o obyčejnou hospodu nebo kabaretní sál. 

Hašler ale nepsal jen romantické cajdáky. Často skládal velice aktuální štiplavé songy zesměšňující veřejné skandály či politiky. Když se ráno něco stalo, Hašler o tom už večer zpíval. A vtipně! Brzy se stal jedním z nejpopulárnějších pražských kabaretiérů, který se oblibou vyrovnal Ferenci Futuristovi či Vlastovi Burianovi. 

Proti režimu

Ve 30. letech začalo v zemi „přituhovat“. Nacistická mračna se stahovala čím dál blíže k republice. Karel Hašler dál objížděl republiku se svým kabaretním programem. Jeho písničky těšily i posilovaly národního ducha. A nejen to! Postupně v nich ještě přitvrzoval. Paradoxně měl však původně dosti blízko k českým fašistům. Obdivoval jejich vůdce, bývalého legionáře generála Radola Gajdu a vyhovovala mu jejich idea řádu a vlády pevné ruky. Vlastenectví v něm však převážilo.

Jeho program burcoval protiněmecké pocity, odpor proti okupaci i jejím původcům. Ve svých šlágrech znovu parodoval politiky, vysmíval se poměrům. Už v květnu 1938 ve hře Dcera druhé roty v Divadle Járy Kohouta pronášel improvizovanou zanícenou řeč proti „šikovateli, čalouníku a šílenci, který se na nás chystal“. A provokovat nepřestal ani s okupací. Prý si myslel, že Němci jsou tu jen na pár měsíců. Možná právě proto vůbec nedbal na opatrnost.

Z jeho vystoupení se stávaly národní manifestace. Texty jako „hoši od gestapa, vy tu klidně spíte, vy se odtud domů nikdy nevrátíte. Nevrátíte vy se nikdy domů zpátky, budou pro vás plakat otcové i matky. Zůstanete tady jako bídné trety, budou pro vás plakat Gertrudy i Gréty…“ německá státní policie jen stěží mohla přeslechnout.

TIP: Úřadovny gestapa v protektorátu: Obávanou „Pečkárnou“ prošel i Alois Eliáš

Poprvé gestapo Hašlera vyslýchalo na jaře 1939. V Petschkově paláci tenkrát strávil čtyři hodiny, během kterých se nacisté snažili zjistit, jestli je pravda, že horníkům na Kladně rozdával štvavé letáky. Poté mu zakázali zpívat, mohl už jen dirigovat. 

Rukapáně

V létě 1941 pracoval jako odborný umělecký poradce na filmu Městečko na dlani o idylickém životě venkovské obce Rukapáně, který vycházel z populárního románu Jana Drdy. Hašler měl s režisérem Václavem Binovcem, který patřil ke známým kolaborantům, několik ostrých sporů. Binovec ho nesnášel a na natáčení panovala hustá atmosféra.

V té době byl Karel čím dál odvážnější. Státní sekretář Protektorátu Čechy a Morava Karl Hermann Frank dokonce svým souputníkům promítl snímek Písničkář, aby viděli, jak jsou Češi věrolomní. Hlavnímu představiteli, stejně jako ostatním provokatérům, pak vzkázal, že nacistické Německo není Rakousko-Uhersko a jakékoli pobuřování tvrdě potrestá.

Karel Hašler na varování ani v nejmenším nedbal. Svou nejslavnější píseň Ta naše písnička česká přetextoval tak, že se v ní mimo jiné zpívalo: „Poslyšte lidičky, zahoďte vidličky, beztak už není co žrát: Všechno nám sebrali, všechno nám sežrali, nechali jenom ten protektorát…“ 

Není proto divu, že jej už během natáčení exteriérů v Ronově nad Doubravou odvezlo gestapo kvůli protiněmeckému vyznění jeho básní publikovaných v časopise Venkov. Tenkrát ho ještě propustili s pouhým varováním. 

Z něj si ale písničkář nic nedělal, i když mu muselo být jasné, že je sledován. Podle všeho si poněkud naivně myslel, že ho od případného zatčení ubrání jeho mimořádná popularita. Když se štáb přestěhoval do Ládví, Hašler večer co večer v místní hospodě zpíval své parodie a protinacistické písničky. Jenže 2. září 1941 pro umělce a další tři lidi ze štábu přijeli dva muži doprovázení autem plným vojáků. Populární kabaretiér byl přímo z placu odvezen do Prahy. 

Dva měsíce v koncentráku

Po výsleších jej přesunuli na transportní celu drážďanské věznice a odtud pak v polovině října do koncentračního tábora Mauthausen. Tady se stal politickým vězněm číslo T 6581. Pracoval nejprve v punčochárně, ale později jej na příkaz blokového kápa Eckerta přeřadili do kamenolomu. Ačkoli se traduje, že doslova umrzl pod ledovou sprchou, kterou ho nacisté polévali v největších mrazech, pravda je zřejmě jinde.

TIP: Dramatický konec terezínského pekla: Jak vypadal závěr války v ghettu?

Osudovým se mu stal fakt, že ztratil dřevák. Jednu nohu měl pouze zavázanou v hadrech, navíc zraněnou, což zanedlouho vyústilo v hnisavý zánět. K flegmoně se po pár dnech přidala úplavice. Karel Hašler ztratil vůli žít. Když se jednou v noci vracel z latríny na své místo na palandě, nešťastně některému spoluvězni šlápl na hlavu. Křik přivolal dozorce a ti nemocného, zuboženého vězně brutálně zbili. Druhý den ráno, psal se 22. prosinec 1941, se v umývárně zhroutil na zem. Dozorce do něj párkrát kopl, kdysi tolik populární muzikant už ale nebyl mezi živými.