Perfektně utajená konference: Přípravy na přísně tajné setkání Churchilla s Rooseveltem

Předloni v srpnu uplynulo 80 let od setkání Winstona Churchilla a Franklina Roosevelta v zátoce Placentia, kde se oba státníci dohodli na zásadách takzvané Atlantické charty, která sehrála významnou roli při vytváření protihitlerovské koalice. Setkání bylo přísně tajné, což umožnilo britskému premiérovi a americkému prezidentovi přicestovat bez zvýšené hrozby útoku německých ponorek a letounů. Ale jak mohli dva vůdci největších světových mocností zmizet na několik týdnů, aniž by si toho někdo všiml?

V naprostém utajení 

Všechno bylo tak dobře utajené, že dokonce ani mnozí z doprovodu obou politiků neznali až do konce cesty podrobnosti o jejím účelu. Tajnůstkářství popsal spisovatel Henry Morton, který byl pozván, aby zdokumentoval Churchillovu cestu: „Nemůžu vám prozradit, kam pojedete nebo co uvidíte, až tam dorazíte. Můžu pouze sdělit, že uvidíte, jak se tvoří dějiny a budete u jednoho z velkých okamžiků války,“ řekl mu údajně Brendan Bracken, britský ministr informací.

Morton věděl jen to, že vlak, do kterého nastoupí, pojede na sever, a že se musí sbalit na tři týdny. Když viděl do vlaku nastupovat Churchilla, společně s novinářem Howardem Springem spekulovali, že asi půjde o víc než o běžnou návštěvu nějaké základny ve Skotsku. Nabídka zúčastnit se tajemné cesty byla tak náhlá, že Spring si ani nestihl nechat spravit chrup a musel odcestovat bezzubý. 

Mezitím na druhé straně Atlantiku prezident Roosevelt nařídil pracovníkům své kanceláře, aby informovali tisk, že si dopřeje zasloužený odpočinek a bude rybařit v Nové Anglii, ačkoliv ve skutečnosti mířil na Newfoundland. Aby udržel věrohodnost krycí legendy, vyplul se svou soukromou jachtou Potomac 3. srpna z New Londonu v Connecticutu a následujícího dne dorazil do New Bedfordu v Massachusetts, kde skutečně rybařil a za přítomnosti novinářů přijal několik hostů. Následně prezident pod příkrovem tmy odplul k ostrovu Martha’s Vineyard, kde přestoupil na těžký křižník USS Augusta. Potomac pak plul dál na palubě s posádkou, která se ve volnočasovém oblečení vydávala za Roosevelta a jeho doprovod. Když proplouvali kanálem Cape Cod, lidé mávající prezidentově lodi netušili, že americký prezident se ve skutečnosti nachází o 500 km dále a směřuje na tajnou konferenci.

Kanada místo Karibiku

Jakkoliv se to v dnešní době zdá neuvěřitelné, Rooseveltovi se podařilo utajit místo svého pobytu celých deset dní. Ještě neuvěřitelnější je, že Churchill, který až do dne svého odjezdu téměř denně diskutoval ve sněmovně, zmizel se svými náčelníky štábů na celé tři týdny. 

Stejně jako posádka jachty amerického prezidenta zasílala každý den zprávy do Washingtonu, udržovali lidé britského premiéra veřejnost v přesvědčení, že je předseda vlády stále v zemi, zatímco se nacházel v severním Atlantiku. Například 2. srpna se nechal vyfotografovat, jak si kupuje od pouliční prodavačky odznáček pro sbírku na oběti náletů, ale tisk ji dostal až 10. srpna. 

Přesto se začaly objevovat zvěsti, že se oba státníci mají setkat někde na moři, neboť Churchill se 6. srpna nezúčastnil důležitého zasedání Dolní sněmovny. 

Proč si vlastně vůdci Velké Británie a USA vybrali pro místo schůzky právě izolovanou zátoku na pobřeží Newfoundlandu? Původně se zvažovaly také Bermudy, ale podle Roosevelta byla v Karibiku příliš rušná lodní doprava a oblast relativně hodně osídlená, takže by šlo schůzku jen těžko utajit. Přikláněl se k Newfoundlandu, kde měli Američané od roku 1940 pronajatou vojenskou základnu Argentia v zátoce Placentia Bay. Dalším z důvodů, proč se rozhodl pro sever, bylo velké horko panující v tomto ročním období.

Perfektně připravení Britové 

Churchill se spolu se svými náčelníky štábů nalodil na bitevní loď Prince of Wales ve Scapa Flow a vydal se na cestu přes Atlantik, který se v létě 1941 hemžil německými ponorkami. Kvůli špatnému počasí ztratil Prince of Wales záhy svůj doprovod, než se k němu po dvou dnech připojily tři kanadské torpédoborce. 

TIP: Začala Jaltská konference, klíčové setkání mužů, kteří psali historii

Devátého srpna pak vplula loď s britskou delegací do zátoky Placentia, kde se připojila k americkému křižníku USS Augusta. Americká delegace se přesunula na Prince of Wales. Oba státníci stanuli proti sobě (Roosevelt byl sice upoután na kolečkové křeslo kvůli obrně, ale pro tuto chvíli vstal a s oporou svého syna udělal několik kroků). Chvíli se pozorovali a mlčeli, načež jako první promluvil Churchill: „Konečně, pane prezidente.“ Oslovený odpověděl: „Jsem rád, že jste tady, pane Churchille.“ Britský premiér pak předal prezidentovi dopis od krále Jiřího VI.