Peníze pro zrádce: Štědrou odměnu proměnil Karel Čurda v alkohol a smrt

„Bojím se Danajů, i když přinášejí dary, ať už je to cokoliv,“ řekl trójský věštec Laokoon svým spoluobčanům po dlouhém dobývání města a měl pravdu, byť mu nikdo nevěřil. Danajský dar označuje zisk, který způsobuje obdarovanému jen potíže, zlo a nepříjemnosti. Danajové byli obyvatelé části území dnešního Řecka. Jejich darem byl dřevěný kůň. Trójané ho považovali za kořist a trofej. Jak dopadli, všichni víme...

Za pomoc se platí

O několik tisíc let později víme díky německé přesnosti o jiném, zcela reálném danajském daru. Konkrétně jde o vyúčtování odměny zvící dvaceti milionů korun, tedy dvou milionů říšských marek. Účel? Za pomoc při vypátrání a fyzické likvidaci aktérů atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha ze dne 24. 6. 1942.

Dokument objevený teprve před několika roky není jen účetní doklad. Především z něj plyne, že Češi, až na pár jedinců, aktivní pomoc neposkytovali. V porovnání s až pěti tisíci osob, které byly popraveny pro schvalování atentátu a pomoc jeho vykonavatelům, šlo opravdu jen o nepatrný zlomek. Odměna byla rozdělena mezi pouhých 48 osob. Navíc velká většina z nich byli nešťastníci, kteří se v nesprávnou chvíli ocitli na špatném místě. Řidič a průvodčí tramvaje, jež projížděla kolem atentátníků. Paní v domácnosti, na níž Heydrich křikl, ať mu zastaví některé z aut jedoucích kolem... Ne tak ale Karel Čurda.

Strach, nebo zbabělost?

Čurda jako mnozí z parašutistů dosáhl v československé armádě poddůstojnické hodnosti. Po krátké službě v cizinecké legii se ocitl v Anglii. Při bojovém nasazení i při výcviku dostával vždy dobré hodnocení. Stal se členem výsadkové skupiny Out Distance, po seskoku se však skupina rozptýlila a on místo do Prahy zamířil do Staré Hlíny u Třeboně k mamince. Ta mu vybudovala skrýš na půdě v seně. Četl noviny, věděl o osudu Lidic a bál se, že pokud jej chytí, podobný osud stihne i jeho rodnou ves.

Poprvé parašutisty zradil anonymním dopisem české četnické stanici. V něm uvedl jména atentátníků. Když se nic nedělo, využil amnestie pro ty, kdož pomohou odhalit pachatele atentátu. Odjel do Prahy, kde se přihlásil na německé státní policii. Po výslechu se přímo tam pokusil o sebevraždu jedem. Promptně jej ale zachránili, neboť ještě se jim mohl hodit.

Svým doznáním Čurda podstatnou měrou přispěl k odhalení úkrytu v kryptě. Při jejím obléhání přemlouval své bývalé spolubojovníky, aby se vzdali. Prý se jim nic nestane, jako se nestalo jemu. Zvolili raději sebevraždu. Pro Čurdu tím věc neskončila. Z rozjetého vlaku nebylo možno vyskočit. Nastoupil „úspěšnou“ dráhu konfidenta, kterého využívalo gestapo k provokacím.

TIP: Mýty kolem atentátu na Heydricha

Změnil si jméno na Karel Jerhot, oženil se s Němkou, vybavili mu i byt. Z celkové odměny dostal čtvrtinu - půl milionu říškých marek. Stal se z něj alkoholik, jeho šéfové mu proto uvolňovali naráz vždy jen určitou částku peněz. Postupně byl vyhodnocen jako zcela nepoužitelný. Po válce se sám přihlásil na četnické stanici v Manětíně. Trest smrti přijal bez reptání, o milost nežádal. Manželka i se synem byli odsunuti do Rakouska. To je už ale další temná a neospravedlnitelná kapitola té doby...