Několik dní před bitvou u Jankova mělo v jankovském kostele vypadnout z rukou dřevěné sochy sv. Václava kopí a rozlomit se na tři díly. Lidé údajně viděli, jak světec povolil pěst a kopí upustil. Ať už to bylo jakkoliv, jisté je, že císařskému vojsku 6. března 1645 hvězdy nepřály.
Armáda císaře Ferdinanda III. se poblíž středočeského městečka střetla se švédskými jednotkami vedenými generálem Torstenssonem. Poté, co Švédové porazili Dánsko, rozhodl se legendární vojevůdce postupovat na Vídeň. Ve Slezsku ale čekali vojáci císařského polního maršálka Melchiora Hatzfelda.
TIP: Drancování měst Koruny české: Za třicetileté války je vojáci nijak nešetřili
Torstensson proto změnil taktiku a přikázal táhnout přes Čechy, odkud se chtěl dostat do Olomouce a směřovat dále k rakouské metropoli. Tomu musel císař za každou cenu zabránit. A tak se obě znepřátelená vojska střetla u Jankova. Ani pomoc bavorských oddílů císařské straně ale nedokázala výsledek bitvy zvrátit. Krvavý střet, který si vyžádal téměř 7 000 životů, se nesl ve znamení drtivého švédského vítězství.
