Otec vlasti málem v pasti: Kterak Karel IV. unikal smrti

Za svého dlouhého dvaašedesátiletého života se Karel IV. několikrát ocitl ve smrtelném ohrožení, z něhož pokaždé úspěšně vyvázl, dokud neutrpěl fatální úraz v pokročilém věku. Zbožný panovník to přisuzoval Boží ochraně a přímluvám svatých. 

Téměř osudná snídaně

Poprvé se Karel ocitl ve smrtelném nebezpečí, když mu ještě nebylo ani patnáct let. V roce 1331 ho otec Jan poslal do Itálie upevňovat lucemburské panství. To se na neklidné italské půdě ovládané množstvím místních rodů a zmítané sílícími ambicemi měst povážlivě drolilo. Při velikonočním pobytu v Pavii došlo k události, na kterou Karel s rozechvěním vzpomínal do konce života.

Mladičkému kralevici a jeho družině byla o velikonoční neděli podána snídaně, načež stihly mnohé z členů jeho doprovodu kruté bolesti. Ani přivolaný lékař nešťastníkům nedokázal pomoci a mohl pouze konstatovat smrt. Z Karlova nejbližšího okruhu zahynuli například jeho hofmistr Jan z Bergu či stolník Šimon z Kailu. Ukázalo se, že šlo o nastraženou past, protože k snídani podané jídlo obsahovalo jed.

Samotnému Karlovi se ovšem jakékoliv potíže vyhnuly, protože si z předložených pokrmů nic nevzal, aby mohl jít následně při mši k svatému přijímání. Přistoupení k eucharistii totiž od věřícího vyžaduje předchozí půst, Karla tak doslova zachránila jeho zbožnost. Na místě byl dopaden neznámý podezřelý muž, který na mučidlech vypověděl, že do jídla přimíchal jed z rozkazu Azza Viscontiho, vládce Milána. Ať už se rozhodneme takto vynucenému doznání věřit, nebo ne, Karlovi někdo o život usiloval. Snad jen opravdové řízení shůry jeho smrti zabránilo.

Nebezpečí číhá v boji

Horká italská půda se Karlovi málem stala znovu osudnou již následujícího roku, když se 25. listopadu 1332 účastnil bitvy u hradu San Felice. Šestnáctiletý kralevic tehdy poprvé stanul v bitevní vřavě. V tomto střetu se svými spojenci bojoval s ligou protilucembursky zaměřených italských měst. Že reálně riskuje svůj život, si dobře uvědomoval, pohyboval se totiž v prvních řadách. V tříhodinové bitvě pod Karlem padl jeho kůň a on sám utržil zranění na rameni. Nakonec však vyvázl a lucemburská strana si u San Felice přes neúspěšný začátek připsala vítězství. Karel všechen zdar přisuzoval svaté Kateřině Alexandrijské, neboť vítězná bitva se odehrála v den, kdy církev slaví její svátek. Po celý svůj život pak zůstal ctitelem této světice.

Další obdobné riziko Karel podstoupil už jako římský král, když v roce 1346 následoval svého otce Jana Lucemburského do bitvy u Kresčaku. I zde utrpěl zranění, protože se nacházel v čele oddílu, který přímo zasáhl do bojů. Zatímco Karlovo zranění šípem bylo pouze lehké, Jan Lucemburský a s ním i mnoho přítomných šlechticů, francouzských i českých, našli v bitevní vřavě smrt.

Dobrodružství na moři

Pozoruhodnou událost s nádechem exotického dobrodružství zažil Karel coby moravský markrabě v roce 1337 při své cestě na jih. Se svou družinou se právě plavil lodí do severoitalské Akvileje, když je přepadli benátští piráti, přinutili je přistát v nejbližším přístavu a požadovali výkupné. Spolu s panem Janem z Lipé se ovšem Karlovi podařilo z lodi lstí uniknout v momentě, kdy posádka vyjednávala s Benátčany. Z druhé strany korábu nepozorovaně sestoupili na rybářskou bárku a skryli se pod pytle a sítě. Na tomto plavidle dokázali bez vzbuzení pozornosti uniknout z dosahu únosců a pokračovat dál do Akvileje po souši.

Riziko rytířského života

Zřejmě nejzávažnější zdravotní problém, alespoň co do délky trvání a následků, Karla potkal v jeho 34 letech. K tomuto ne zcela vysvětlenému incidentu, o němž dobové kroniky mlčí a po kterém král ochrnul na ruce i nohy, došlo na podzim roku 1350. Jeho následkem se panovník musel na dlouhé měsíce zcela stáhnout z veřejného života. Dřívější teorie spekulovaly o prudkém záchvatu dny či prodělaném pokusu o otrávení. Výzkumy profesora Emanuela Vlčka a jeho týmu však ukázaly, že český a římský král ve skutečnosti utrpěl těžké poranění páteře v oblasti krku a s ním spojený otřes míchy.

TIP: Šťastné úniky velkých státníků: Těmto mužům dýchala smrt za krk!

S velkou pravděpodobností šlo o následky úrazu při rytířském turnaji. Těch se mladý panovník s oblibou zúčastňoval – papež například Karlovi v jednom listu vyčetl, že až příliš holduje této světské radovánce.

Povaha vladařových zranění, dodnes patrných na jeho kosterních pozůstatcích, skutečně poukazuje na to, že šlo o náraz tupým předmětem, jenž by mohl odpovídat dřevci soupeře. Při něm došlo ke zlomenině dolní čelisti a prudkému zvratu hlavy dozadu, takže došlo k částečnému vykloubení krčních obratlů. Karlova páteř byla od té doby výrazně vychýlená vpřed a prohnutá doleva, což potvrdili i jeho současníci. Podle italského kronikáře Mattea Villaniho „jeho osoba byla střední postavy, poněkud shrbená, s krkem a hlavou stlačenými dopředu“.