Otec antisemitismu: Myšlenky Georga Schönerera inspirovaly i Hitlera
Nenávist k Židům patřila ke středověkému koloritu stejně jako katedrály a rytířstvo. Tehdejší nesnášenlivost však motivovaly především náboženské důvody. Představa, že jde o méněcennou „rasu“, se zrodila teprve na konci 19. století
Prvním významným středoevropským antisemitou a populistou byl Georg Schönerer. Syn bohatého železničního podnikatele Mathiase, kterého císař František Josef I. roku 1860 vyznamenal rytířským titulem, vyrostl na zámečku Rosenau u Zwettlu. Když se později ujal řízení rodového majetku, vrhl se na zušlechťování společnosti – zakládal hasičské sbory, knihovny, myslivecké spolky a výrobny krojů, což mu vyneslo přízvisko „selský vůdce“.
Jako mnozí německy hovořící Rakušané se ani Schönerer nesmířil s porážkou v prusko-rakouské válce a s představou, že německy mluvící země sjednotí Prusko, zatímco Rakousko zůstane stranou. Prostor k politické dráze mu však poskytl až krach na vídeňské burze v roce 1873.
Ohnivého řečníka zvolili téhož roku do říšského sněmu, načež se syn velkopodnikatele a šlechtický velkostatkář stal tvrdým kritikem elit a podnikatelů. Jeho program stavěl na obviňování tradičních politiků i na kritice „starého Rakouska“ a podvratných menšin – zprvu Čechů a později čím dál výrazněji také Židů.
Přítel a nepřítel Židů
Jeho nově založená Všeněmecká strana nevycházela jen z nacionalismu. V roce 1882 vyhlásila v Linci ambiciózní program vzniku sociálních dávek a úrazového pojištění, rozšiřování volebního práva a zákazu dětské práce. V její propagaci hrál ovšem hlavní roli antisemitismus. Schönerer Židy označil za „svinskou rasu“ a požadoval pro ně zvláštní omezení. Ve straně byl přijat tzv. árijský paragraf, který jim znemožňoval členství a vyzýval k jejich „odstranění ze všech oblastí života“. Mezi Schönererovy blízké přátele paradoxně patřili Židé jako Viktor Adler či Masarykův kritik Heinrich Friedjung.
Roku 1884 politik vyrukoval s obviněním, že pohádkově bohatí finančníci židovského původu Rotschildové plánují spiknutí, a navrhoval zestátnit jejich železnice. Plán nevyšel, ale Schönerer se stal lidovým hrdinou.
Linie vedoucí k Hitlerovi
V březnu 1888 vtrhli jeho stoupenci do kanceláří deníku Neues Wiener Tagblatt a ztloukli redaktory holemi. Korunní princ Rudolf, kterého Schönerer označoval za „židovského pacholka“, se zasadil o exemplární potrestání agresorů – i původce útoků. Rytíře Schönerera odsoudili ke čtyřem letům za mřížemi, odebrání titulu a ztrátě práv, čímž přišel také o poslanecký mandát. Jenže trest z něj udělal mučedníka: Když nastupoval do vězení, cestu k jeho domu lemoval špalír přívrženců a kvůli ohromnému davu uvízl kočár prince Rudolfa na několik hodin v ucpaných ulicích.
TIP: Vražda Anežky Hrůzové: Co rozpoutalo drama zvané hilsneriáda?
Pobyt ve vězení, spojený s nadměrnou konzumací alkoholu, oslabil Schönererův vliv. Zatímco si odpykával trest, jeho stoupenci založili dvě nové strany, jež zpočátku pokračovaly v antisemitském programu: Viktor Adler vedl sociální demokracii a Karl Lueger křesťanské sociály. Právě jejich protižidovské výpady pak již v mládí uchvátily Adolfa Hitlera, který Luegera označoval za svého hlavního učitele.
