Orchestr mezi štíty: Tak trochu jiný koncert pod nebem italských Dolomit
Netradiční hudební zážitek nabízí festival, který se odehrává nejen pod širým nebem, ale i ve značné nadmořské výšce. Už 25 let ho pořádají v italských Dolomitech a diváci i hudebníci s nástroji musejí do dvou tisíc metrů po svých
Chystáte-li se na některý z koncertů festivalu I suoni delle Dolomiti, tedy „zvuky Dolomit“, připravte se na velmi netradiční pravidla. Pro hudební zážitek si pokud možno nechoďte sami a všem řekněte, kam míříte. S sebou si vezměte věci na převlečení a přibalte i lékárničku, píšťalku a pláštěnku. Kromě toho se opravdu vyplatí ověřit si možnou změnu programu – počasí je totiž nevyzpytatelné.
Nahoru po svých
„Náš festival vychází z myšlenky, že hudba nemá jen jeden způsob, jak jí naslouchat, může zaznít na spoustě míst. A k těm nejúžasnějším patří právě Dolomity,“ vysvětluje umělecký ředitel akce Mario Brunello.
Do srdce italských hor se přes louky i ledovcové morény hrnou často celé orchestry. Loni tam zavítal také soubor Kremerata Baltica, který tvoří hudebníci z Litvy, Lotyšska a Estonska. „Minulý rok jsme do Dolomit přijeli poprvé a ta zkušenost se moc nedá popsat. Jdete sem tři hodiny na slunci, v dešti či větru a pak musíte hrát. Chci říct, že je to opravdu extrém,“ popisuje zážitek členka zmíněného tělesa a koncertní mistryně Madara Pētersoneová.
Také posluchači si cestu k hudebnímu zážitku musejí zasloužit poctivým výšlapem. Stále je navíc třeba počítat s tím, že se počasí změní a koncert se vůbec neuskuteční. Podle pravidelných účastníků jde však zkrátka o součást hry. „Nemůžete se tady na nic připravit, prostě musíte zůstat všemu otevření. Ale myslím, že právě tohle je na zmíněné akci hezké,“ dodává Pētersoneová.
Do křesel z trávy
Letos v červnu festival oslavil již pětadvacáté výročí, podle Brunella však organizátoři pro jednotlivé koncerty objevují nejen nové protagonisty, nýbrž i lokality. „Samozřejmě se snažíme sladit repertoár s místem, ale nemusíme se zabývat akustikou. Hudba tak vychází skutečně z nástrojů, z těla muzikantů,“ dodává.
Existují i jiné festivaly v horách, například v americkém Coloradu. Tam ovšem strmé štíty zůstávají pouhými kulisami v dálce za pódiem. V případě Dolomit se tóny linou přímo v srdci hor, bez další aparatury.
TIP: V údolí zpívajících stromů: Jak se rodí slavné stradivárky
Vedle klasické hudby nabízí festival celou řadu dalších žánrů, třeba jazz či etno. Nároky na kvalitu interpretů jsou podle Brunella vysoké, stejně jako přísný požadavek, aby se na místo s nástroji dopravili po svých. Po koncertě se pak všichni rychle vracejí do údolí. Pospíchají hlavně proto, že v Dolomitech bývá od jasné oblohy k bouřce jen krůček. Horami se potom táhne dlouhý špalír muzikantů i posluchačů s turistickými holemi.
Během předešlých let se od tamních štítů odrážela hudba více než 700 koncertů, které zhlédl milion diváků. Všichni obuli pohorky a hodiny stoupali do křesel z trávy a kamení, navzdory možnosti, že se hudebního zážitku kvůli počasí vůbec nedočkají. Nezbývá než dát za pravdu slovům, že když se potkají lidé a hory, dějí se velké věci.
