Opium budiž pochváleno: Ženy je braly během menstruace, matky je podávaly dětem
Opium bylo pro umělce první poloviny 19. století takřka nenahraditelné. Opium ale neužívali jen umělci – sloužilo prakticky jako všelék pro pacienty rozmanitého věku, pohlaví a třídní příslušnosti
Laudanum, desetiprocentní roztok opia v alkoholu, má hnědavou barvu a výrazně hořkou chuť. Obsahuje téměř všechny zásadní opiové alkaloidy, včetně kodeinu a morfinu, což z něj činí silné narkotikum. Název vychází z latinského slovesa laudare (chválit) a připisuje se již Paracelsovi, který je pokládal za svou tajnou zbraň proti bolesti.
V 19. století se laudanum dalo pořídit bez lékařského předpisu i v obchodě se smíšeným zbožím. Sloužilo prakticky jako všelék pro pacienty rozmanitého věku, pohlaví a třídní příslušnosti, užívalo se samostatně nebo jako součást patentních medicín. Zvláště vděčnou cílovou skupinu našlo v krásnější polovině lidstva, které zpříjemnilo menstruační cyklus nebo třeba jen mírné výkyvy nálady. Chůvy je po kapkách podávaly dětem, aby se jim lépe usínalo.
Dědictví romantismu
Příjemné vedlejší účinky laudana sváděly k rekreačnímu užívání. Jeho kouzlu podlehli velcí romantici, včetně Byrona, Shelleyho, Keatse a Colleridge. Byronova dcera, geniální matematička lady Ada Lovelaceová, si vypěstovala návyk na laudanum poté, co jí ho lékaři předepsali na astma. V jejich šlépějích pak kráčeli slavní umělci viktoriánské éry jako Charles Dickens, Bram Stoker, Elizabeth Barret Browningová, Elizabeth Gaskelová nebo malíř Dante Gabriel Rossetti. Manželka posledně jmenovaného a múza prerafaelitů Elizabeth Siddalová na předávkování laudanem zemřela.
TIP: Tišitel duševní bídy: Kokain byl v dobách první republiky drogou číslo jedna
Neblahé následky drogové závislosti si odborná veřejnost začínala uvědomovat teprve na sklonku 19. století. Zákon o farmacii z roku 1868 omezil dostupnost opiátů na licencované lékárny. To už pomalu, ale jistě začínal laudanu šlapat na paty kokain, později heroin. Obě drogy se paradoxně nejprve užívaly jako neškodná náhražka odstraňující závislost na morfinu. K úplnému zákazu omamných látek v Británii došlo až roku 1920, tinktura opia se u některých diagnóz čistě z medicínských důvodů aplikuje dodnes.
