Operace Greif 1944: Zmatek a chaos pod taktovkou Otto Skorzenyho

Podle prvotních plánů měla 150. tanková brigáda postupovat na čele německého útoku a usnadňovat ostatním jednotkám postup. Její tři bojové skupiny by pak nezávisle na sobě obsadily určené mosty přes Mázu.

Předchozí část: Boje v Ardenách: Gryf s polámanými křídly

Nedostatek kořistního vybavení i anglicky mluvících mužů však nakonec Skorzenyho donutily postupovat ve druhém sledu. V prvních dnech jednotka uvázla v obrovské dopravní zácpě, která vznikla v okolí Losheimu.

Vzhůru do akce

Časový plán celé ardenské ofenzivy se začal brzy zpožďovat, a tak hned druhého dne večer Skorzeny nadřízeným navrhl, aby 150. tanková brigáda operovala jako běžná armádní jednotka. Velení 6. tankové armády souhlasilo a dalo brigádě za úkol postupovat koordinovaně s 1. tankovou divizí Leibstandarte SS Adolf Hitler. Otto Skorzeny měl nyní zkoncentrovat své síly a pak zaútočit směrem na Malmédy, čímž by pomohl zajistit pravé křídlo německé ofenzivy.

Již 17. prosince vstoupili nepozorovaně do města němečtí průzkumníci, kteří hlásili, že spojenecké obranné pozice nestojí za řeč. Cestu měly blokovat jen zátarasy a menší jednotky. Američané však mezitím přisunuli větší množství pěchoty. Dvacátého prosince odpoledne navíc padl jeden z německých vojáků do zajetí a při výslechu prozradil, že se na další ráno chystá silný útok.

Američané se náležitě připravili a Skorzenyho pravé křídlo odrazili prakticky pouze silnou dělostřeleckou přehradnou palbou. Na levém křídle se postup zpočátku dařil, ale kolem půl jedenácté dopoledne se zvedla mlha a obránci měli najednou Němce před sebou jako na stříbrném podnose. Křížová palba podpořená i v tomto sektoru silnou dělostřelbou nakonec donutila 150. tankovou brigádu ustoupit. Otto Skorzeny později vzpomínal, že mu chyběly především těžké zbraně.

Na Štědrý den prý sice dostal baterii osmi granátometů, s těmi ale přišlo pouhých dvacet granátů. Brigáda zůstala v první linii až do 28. prosince 1944, ale žádného většího úspěchu nedosáhla, byť dokázala alespoň držet frontu proti vzrůstajícímu spojeneckému tlaku. Jednotka se nakonec stáhla do týlu a v průběhu ledna byla rozpuštěna. Zbylí příslušníci mužstva se pak vrátili ke svým mateřským útvarům.

V týlu nepřítele

Z několika desítek jazykově nejlépe vybavených mužů zformoval Otto Skorzeny velitelskou rotu, která poté operovala za nepřátelskou linií. „Einheit Stielau“ pojmenovaná podle svého velitele se rozdělila do několika menších týmů o síle tří až šesti mužů. Ty pak nepozorovaně pronikaly frontou a šířily chaos. Němci například otáčeli směrové cedule, rozmisťovali značky varující před minovými poli a přerušovali telefonní linky.

Celkově vyslal Skorzeny do akce osm týmů, z nichž se pouze dva nevrátily zpět. Jeden z nich Američané zajali, když záškodníci nebyli schopni říci požadované heslo. Při výslechu pak jeden z nich prozradil, že úkolem 150. tankové brigády je mimo jiné zajmout generála Eisenhowera, čemuž mimochodem tento Němec sám věřil. Panika v řadách Američanů se pak ještě rozšířila.

Otto Skorzeny v rámci operace Greif opět prokázal, že je mistrem záškodnické činnosti. Pouhých 32 mužů v amerických uniformách na sebe vázalo po dlouhou dobu tisíce spojeneckých vojáků, přičemž pouze osm Němců se z akce nevrátilo. Hlavnímu cíli – dobytí mostů přes Mázu, se ale 150. tanková brigáda ani nepřiblížila, takže jako celek tato podpůrná operace ztroskotala. Tento bájný gryf svůj úkol nesplnil. 

Strach v amerických liniích

Akce 150. tankové brigády neměly větší přímý vojenský význam, ale přesto dokázaly situaci na frontě a především v nepřátelském týlu ovlivnit. Američané se velmi obávali záškodníků oblečených do spojeneckých uniforem a v prosinci vypukla v jejich řadách téměř hysterická panika. Vojáci se na potkání zastavovali a pokládali si různé kontrolní otázky, které měly prokázat, že dotyčný je doopravdy Američan.

K oblíbeným patřily dotazy na hlavní města různých států USA či sportovní nebo herecké hvězdy. Několikrát se stalo, že i generálové jako Bruce Clarke nebo Omar Bradley strávili několik hodin na kontrolním stanovišti, když sice měli své služební průkazy, ale nedokázali správně odpovědět. Různé drby a klepy se šířily také ohledně poslání Skorzenyho záškodníků. Jedním z nejrozšířenějších bylo, že mají za úkol unést nebo zabít vrchního velitele spojeneckých sil v západní Evropě generála Eisenhowera. Ten pak byl svým okolím přinucen strávit většinu bitvy v bezpečí svého velitelství ve Versailles.