Boje v Ardenách: Gryf s polámanými křídly
Ofenzivu v Ardenách měly podpořit také speciální jednotky oblečené do amerických uniforem a vyzbrojené kořistní spojeneckou technikou
Jedním z předpokladů úspěchu německé ofenzivy bylo překvapení a zmatek, který vznikne v řadách obránců. Kromě toho měli záškodníci zajistit strategicky důležité mosty přes řeku Mázu. Operace dostala krycí název „Greif“, což v překladu znamená gryf (bájný tvor se lvím trupem a orlí hlavou, pařáty a křídly). Němci pro tuto pomocnou ofenzivu zformovali zvláštní samostatnou brigádu „Panzerbrigade 150“.
Jednotka měla mít původně v sestavě dvě tankové roty vybavené dohromady 20 tanky Sherman, tři tankové průzkumné roty s americkými obrněnými vozidly o celkovém počtu asi třiceti kusů, dvě protitankové roty a tři prapory motorizované pěchoty s americkými nákladními automobily. Brigádu doplňovala ještě rota pro zvláštní úkoly, protiletadlová rota, zpravodajská rota a štáb. Na plných stavech by měla 150. tanková brigáda asi 3 300 mužů.
Skorzenyho potíže
Budování jednotky vůbec neprobíhalo snadno. Místo plánovaných dvaceti shermanů dostal velitel brigády pouze dva, které byly ve velmi špatném stavu, a nepodařilo se je zprovoznit. Také spojeneckých džípů, nákladních automobilů nebo třeba ručních zbraní měly německé výstrojní sklady jen velmi málo. Němci si museli vypomoci zamaskováním vlastní techniky.
Několik tanků PzKpfw V Panther se tak podle Skorzenyho slov změnilo v něco, co by mohlo „z dálky a v šeru snad zmýlit mladé nepřátele“. Co se americké techniky týče, disponovala brigáda pouze čtyřmi průzkumnými vozidly, 30 džípy a 15 nákladními automobily. Ještě větší překvapení Skorzenyho čekalo, když došlo na nábor dobrovolníků do nově se rodící jednotky. Ti měli mít zkušenosti z boje zblízka a mluvit plynně anglicky.
Vrchní velení Wehrmachtu rozeslalo v říjnu k podřízeným jednotkám rozkaz zjistit množství mužů, kteří odpovídají této specifikaci. Skorzenyho to vyděsilo, protože logicky předpokládal, že se tato informace dostane také do rukou nepřátelské rozvědky. To se nakonec také stalo, ale nadřízení nevzali SS-Obersturmbannführerovy námitky v potaz a rozhodli, že není třeba Hitlera s takovou maličkostí obtěžovat.
Další překážku představovala velmi nízká jazyková úroveň dobrovolníků. Podle Skorzenyho pamětí prý dorazilo 600 vojáků, z nichž jen 20 mluvilo anglicky plynně a 40 průměrně. Dalších 150 mužů se dokázalo jakž takž dorozumět a 200 mluvilo velmi lámaně. Zbytek, tedy necelých 200 vojáků, pak dokázalo říci pouze „ano“ a „ne“. Nejschopnější angličtináře (většinu z nich tvořili bývalí námořníci) proto Němci sloučili do jedné roty, která měla za úkol pronikat v amerických uniformách za nepřátelskou linii a tam šířit dezinformace a zmatek.
Pokračování: Operace Greif 1944: Zmatek a chaos pod taktovkou Otto Skorzenyho (vychází 31. října)
Zbylé vojáky posílila rota speciální jednotky SS-Jagdverband Mitte, dvě roty parašutistů, rota tankových granátníků a dvě roty pěšáků Luftwaffe. Od dalších různých jednotek získal Skorzeny osádky obrněných i nákladních vozidel. Nakonec dosáhla brigáda síly 2 500 mužů, z nichž 500 patřilo k Waffen-SS, 800 k Luftwaffe a zbytek k pozemnímu vojsku. Dodnes není jednoznačně rozhodnuto, nakolik bojová akce v nepřátelských uniformách odpovídá haagské konvenci z roku 1907. Některé části brigády totiž používaly tuto taktiku jen při přibližování, a nikoliv při samotném boji.
