Odysseus a Sirény: Jak si se slavným příběhem poradil malíř J. W. Waterhouse?

Král řeckého ostrova Ithaka zažíval na legendární výpravě za svou ženou Pénelopé mnoho dobrodružství, ale i útrap. Mezi strastiplné nástrahy, které musel se svými námořníky překonat, patřilo setkání se zákeřnými bytostmi antické mytologie – Sirénami. Tyto pěvkyně vábily neopatrné muže podmanivým zpěvem k útesům svého ostrova, kde loď každého omámeného námořníka ztroskotala. 

Odyssea před magií nechvalně proslulých svůdkyň předem varovala kouzelnice Kirké, takže dříve, než se dostal na doslech čarovného zpěvu, zacpal všem svým druhům uši voskem, aby je uchránil před zkázou. Sám si ale slastné tóny nechtěl nechat ujít, a proto poručil, ať ho námořníci přivážou ke stěžni lodě. Odysseus si tak vychutnal opojný zážitek, aniž by všechny přítomné poslal na smrt, a jejich plavba mohla bez újmy pokračovat. 

Karneval barev 

Autorství Odyssey, která dějem navazuje na epos Ilias, je připisováno Homérovi, jenž pravděpodobně žil v 8. století př. n. l. Stovky let poté, co se rozsáhlá epická báseň dostala do obecného povědomí, se její výjev rozhodl vizuálně ztvárnit John William Waterhouse (1849 až 1917). Anglický tvůrce prerafaelského stylu olejomalbu s názvem Odysseus a Sirény poprvé vystavil v londýnské Královské akademii v roce 1891. Téhož roku obraz odkoupil umělec Hubert von Herkomer pro Národní galerii Victoria v australském městě Melbourne, kde mohou výtvor návštěvníci obdivovat dodnes. 

Doboví kritikové se shodli, že svou nápaditostí a romantickým zpracováním se jedná o nejlepší dílo, které autor do té chvíle odprezentoval. Kvalitu obrazu jeden z nich zhodnotil jako „velmi překvapivý triumf“ a „karneval barev“. Společnost viktoriánské éry pak zvláště ohromilo Waterhousovo neobvyklé ztvárnění Sirén, byla totiž zvyklá na vyobrazení půvabných nymf podobajících se mořským pannám. Inspiraci pro motiv bytostí s tělem ptáka a hlavou krásné ženy autor našel v Britském muzeu na řecké váze z 5. století př. n. l.