Odsouzení jihočeských škůdců aneb Konec bandy, v níž působil i Žižka

Do popravčí knihy pánů z Rožmberka zapisovali úředníci záznamy v letech 1389–1409 a 1420–1423. Není typickou smolnou knihou, jak ji známe především z městského soudnictví od 16. století, do které písař průběžně zaznamenával výpovědi z výslechu obviněných. Tuto knihu nechal založit pán z Rožmberka z titulu svého úřadu krajského popravce – proto se jmenuje popravčí kniha.

Strážce pořádku

Popravce fungoval jako jakýsi vrchní policejní úředník – pomáhal panovníkovi potírat zemské zhoubce a škůdce, tedy osoby, které se zbraní v ruce porušovaly zemský mír. V krajích jich působilo vždy vícero. Za časů Karla IV. bývali jmenováni dva, počátkem 15. století již tři popravci v jednom kraji. Popravci také vedli seznam takzvaných psanců – osob obviněných z těžkých zločinů, které se odmítly dostavit k soudu. Takového psance bylo potom trestné ukrývat, živit nebo mu jakkoliv jinak pomáhat, a  on sám mohl být beztrestně zabit.

Smrtí se ostatně trestal i obchod se zbožím (či pouze jeho přechovávání), které pocházelo z loupeží, vloupání a krádeží, ale také z vojenského plenění a válečné kořisti. Dopadené osoby byly obvykle vyslechnuty pod právem útrpným a poté, co učinily přiznání, popraveny způsobem odpovídajícím závažnosti zločinu. Rožmberk pochopitelně nepředsedal výslechům, na to měl své lidi. Popravčí kniha zmiňuje rožmberského popravce šlechtice Jana Otrada z Vitanovic, často však nad výslechy dohlíželi pouze purkrabí hradů a další úředníci.

Zloději, lapkové, husiti

Nejběžnějším zločinem, pro který končili dopadení na šibenici, byly příležitostné krádeže a vloupání. Kradlo se všechno, hlavně však to, co šlo následně přeprodat: části oděvu, potraviny, veškeré železné předměty, koně a dobytek.

V době sporu Václava IV. se šlechtou a moravských markraběcích válek kralovalo mezi zaznamenanými zločiny jednoznačně přepadání. Probíhalo na cestách a zdaleka ne jen v hlubokých lesích. Kromě peněz brali lupiči zboží: koření, látky a klidně i sudy slanečků neboli herynků – ryba byla postním jídlem, a proto i významným obchodním artiklem. Samozřejmě nepohrdli žádnými zbraněmi a zbrojí: mezi lupem se nejčastěji objevovaly samostříly, meče a části zbroje (pancíře). Často šlo o kousky takzvaných lapků, kteří „vedli čestnou válku“ proti konkrétnímu nepříteli. Lapkové se mohli spoléhat na své urozené ochránce a zázemí v jejich hradních posádkách. Pohybovali se velmi rychle a po celém kraji měli špehy a bezpečné skrýše.

TIP: Jan Žižka: Záhadný zeman z Trocnova

V zápisech rožmberské popravčí knihy z let 1420–1423 se odráží dění husitských válek, kdy zplnoletněný Oldřich II. z Rožmberka opustil řady kališnické šlechty a husité na něm začali dobývat jednotlivé hrady. Protože měli v jižních Čechách silné pozice, mladý Rožmberk musel vážit své vojenské síly a obezřetně vyjednávat. Husité, kteří mu padli do rukou, se však k vyjednávání nedostali a putovali rovnou na mučidla. Žižka z lapkovského života vyklouzl, když v roce 1409 dosáhl královské milosti, která vymazala jeho psaneckou minulost. Jak toho dosáhl, nevíme, ovšem jeho tehdejší kumpáni tolik štěstí neměli. Téměř všechny je Rožmberk postupně pochytal, vyslechl a popravil.