Odboj naruby: Jak využila nacistická propaganda zajatce od Sokolova?
Nacistická propaganda se za války snažila diskreditovat československý domácí i zahraniční odboj všemi dostupnými prostředky. Roku 1943 jí přišlo vhod také několik zajatců získaných v bitvě u Sokolova
První bojové vystoupení 1. československého samostatného polního praporu při obraně obce Sokolovo v březnu 1943 na sebe upoutalo značnou pozornost. O úspěších Čechoslováků vydala oficiální komuniké sovětská informační kancelář a v londýnském rozhlase o nich hovořili Edvard Beneš a Jan Masaryk. Tvrdý boj a následující ústup si však vyžádaly ztráty na životech i zajatce. Nacistům se tak naskytla příležitost, kterou hodlali bezezbytku využít.
Propagandistická kampaň
Nacistická bezpečnostní služba SD podrobně monitorovala světové ohlasy na zapojení československé jednotky do bojů na východní frontě. V protektorátu zajímal německé zpravodajce především názor obyvatelstva, mezi kterým se začaly šířit pověsti o činnosti nějaké české „legie“. Ta je prý početná a její vojáci bojují statečně. Za této situace se velení německé armády dohodlo s nacistickými špičkami v protektorátu, že zajatce získané u Sokolova dopraví do Prahy.
O celou věc se živě zajímal i státní ministr Karl Hermann Frank, který zorganizoval setkání pěti vybraných zajatců s novináři. Představeni byli jako desátník Jiří Šmolík, desátník Imrich Kuric, desátník Karel Egger, vojín Vasil Maksimišinec a muž uvedený pouze jako „Karel“ (s odůvodněním, že jeho rodina zůstala v Rusku a on se bojí o její bezpečnost). Ve skutečnosti šlo o vojína Františka Šnajdra. Novinářům vyprávěli o svých osudech a pár dní poté proběhlo jejich naaranžované setkání se zástupci různých povolání, jimž barvitě líčili „skutečnou“ situaci panující u naší jednotky v Sovětském svazu. Ironií osudu byli tito muži u své jednotky považováni za padlé a „in memoriam“ obdrželi Československý válečný kříž 1939.
Židé a bolševici
Vrcholem propagační kampaně se stala publikace Váleční zajatci vypovídají, vydaná v říjnu 1943 hned dvakrát po sobě. Snažila se vzbudit dojem, že československá jednotka na východní frontě má nečeský charakter a mužstvo tvoří hlavně Židé a Rusíni doplnění volyňskými Čechy. Všichni jsou pod vlivem bolševické propagandy.
Sokolovo prezentovali jako totální fiasko. Šmolík zde byl citován takto: „O nějakém odporu naší jednotky nemůže být vůbec řeč. Z věže kostela jsem mohl boj dobře přehlédnouti a zjistil jsem jen tolik, že naši lidé horempádem prchali zpět nebo se hroutili v ohni kulometů německých pancéřů.“
TIP: Mohla nacistická propaganda podlomit morálku amerických vojáků?
Publikace obsahovala i svědectví o otřesných podmínkách v sovětských lágrech, kterými vojáci před začleněním do československé jednotky prošli. Tady zřejmě nebyli ve svém líčení daleko od pravdy. Nemohlo to však změnit nic na skutečnosti, že propagační akce skončila neúspěšně. České obyvatelstvo jí ve své velké většině nevěřilo.
A jak skončila ona pětice zajatců? Stopy po Eggerovi mizí v některém z nacistických koncentračních táborů. Ostatní byli po válce obviněni z vojenské zrady, degradováni a odsouzeni k trestům ve výši 15 až 20 let těžkého žaláře.
