Obrněnec ze země klokanů: Zapomenutý tank Sentinel AC1

Obavy Australanů z japonské invaze rozhodně měly své opodstatnění, jelikož japonské císařství odradilo od útoku patrně jen několik neúspěchů v oblasti jihozápadního Pacifiku. Napjatá situace, jež na přelomu 30. a 40. let panovala, vedla každopádně ke snaze Australanů dramaticky posílit své obranné kapacity. Rodící se typy vojenské techniky australského původu přitom často čerpaly ze zahraničních vzorů a technologií, jak ukazuje například projekt tanku Sentinel.

Provizorní řešení

Australané během roku 1940 zkoumali různé britské a americké designy a v listopadu 1940 se rozběhl domácí program jménem AC1 (Australian Cruiser 1). To naznačuje, že mělo jít o tank z kategorie „křižníků“, tedy stroj poměrně lehce pancéřovaný a rychlý, postupně však vznikl obrněnec připomínající spíše americké střední tanky. Australané ostatně převzali část řešení tanku M3 a v USA se inspirovali také při vývoji pohonné soustavy. 

Jelikož nedisponovali žádným vhodným motorem, sáhli ke spojení tří automobilových agregátů. Rozhodně ovšem nezůstali pouze u kopírování. Konstrukce korby představovala jejich originální a pokrokový vklad, protože se vůbec poprvé v historii obrněné techniky uplatnilo řešení v podobě jednoho nedílného odlitku. Jako hlavní výzbroj se původně plánoval šestiliberní (57mm) kanon, jenže těchto zbraní bylo málo, a tak provizorní dočasné řešení poskytl 40mm kanon.

Potenciál pro evoluci 

Tank, který posléze obdržel bojové jméno Sentinel (strážce), měl tehdy obvyklou sestavu osádky, tedy tři muže ve věži a dva v korbě. Jeho sériová produkce začala v létě 1942, takže od začátku projektu uběhl jen zhruba rok a půl, což vzhledem k nezkušenosti Australanů zasluhuje obdiv. Tím spíše je třeba zdůraznit, že konstrukce vozidla Sentinel AC1 rozhodně nebyla špatná, což prokázaly i náročné testy v extrémních terénních a klimatických podmínkách země. Jasný důkaz o kvalitě konstrukce poskytl také evoluční potenciál, protože následoval program tanku AC3 Thunderbolt nesoucího 87,6mm dělo. Finálním krokem se pak měl stát obrněnec AC4 vyzbrojený špičkovým protitankovým kanonem ráže 76 mm. 

TIP: Tichomořský souboj lehkých vah: Duel M3 Stuart vs. Typ 95 Ha-Go (1)

Ten byl tudíž pokusně vestavěn i do zkušebního vozidla na bázi tanku Sentinel AC1, jehož konstrukce bez problémů zvládala i zpětný ráz této vysoce výkonné zbraně. Sériová produkce typů AC3 a AC4 však nikdy nezačala a výroba základního provedení Sentinel AC1 skončila po pouhých 65 kusech, jelikož Australané postupem času mohli od spojenců získávat standardizované tanky. Obrněnce Sentinel tedy nikdy nezasáhly do boje a sloužily jen k výcviku. Část z nich se také dočkala přestavby na pomocná vozidla. Jako kuriozitu lze doplnit, že několik exemplářů si zahrálo roli německých tanků ve filmu The Rats of Tobruk (Tobrucké krysy) z roku 1944.