Nevěsta pro prince: Přemyslovská sirota Eliška a mladičký Jan

Elišce bylo sedmnáct a měla tudíž správný „středověký“ věk na vdávání. Král Jindřich už byl ženatý a tak v úvahu připadal jeho čtrnáctiletý syn Jan. Římského krále ten projekt zaskočil. Měl hromadu jiných starostí, ale kontakt byl navázán a zájem probuzen.

Královští snoubenci 

Eliška Přemyslovna byla tedy zaslíbená lucemburskému princi Janovi. Eliška byla krásná a urostlá, jemné, až exoticky snědé pleti a po svém otci Václavu II. zdědila hrdost a vznešenost. Na druhé straně ale i panovačnost a vášnivou neústupnost. 

Hrabě lucemburský, hrabě v Laroche a markrabě v Arlonu. Takové byly tituly čtrnáctiletého Jana Lucemburského. Jindřich VII. se chtěl v budoucnu věnovat pouze jediné politické funkci, a to královskému a později i císařskému vládnutí. Proto Janovi předal přímou vládu v Lucembursku. Nezletilý Jan vydal po převzetí vlády několik důležitých listin, kterými si zajišťoval podporu a přízeň všech, kdo měli v Lucembursku nějaké jméno. Eliška se k tomu útlému, teprve dospívajícímu princi Janovi nehodila. To byl také jeden z několika důvodů, proč král tak dlouho váhal, než se sňatkem souhlasil.

Sňatek

Mnohé z toho, čím si Eliška a Jan museli na začátku svého vztahu a své vlády projít, nebylo zrovna záviděníhodné. Ani jejich svatba se úplně neobešla bez komplikací. „Syn králův Jan, pokleknuv na stupně u trůnu, složil svému otci přísahu manskou a přijal slavně v léno království české s příslušnými jemu zeměmi. Potom odebralo se celé slavné shromáždění do paláce královského, kde podvečer nový král od kolínského arcibiskupa s kněžnou Eliškou oddán byl. Dne následujícího arcibiskup mohučský udělil novým manželům požehnání podle obyčeje tamějšího. Potom následovala veliká hostina na počest královských novomanželů. Pohříchu ale starým sporem o přednost arcibiskupů mohučského a kolínského, an každý z nich chtěl seděti králi po pravici, veselí tak rušeno bylo, že družina církevních knížat již z obou stran na sebe tasila meče. Moudrý král, aby předešel krveprolití, chytil svářící se kněze za ruce a odvedl je s žertem do svého paláce, kde pak obědval s nimi o samotě.“

O několik týdnů později se královští novomanželé vydali do Čech. Doprovázeli je Janovi poručníci v čele s Petrem z Aspeltu. Ale spíše než svatební cestu to připomínalo válečné tažení. Z Prahy totiž přicházely samé nepříznivé zprávy. Jindřich Korutanský obsadil se svými věrnými Kutnou Horu a královští manželé si museli českou korunu teprve vybojovat.