Nevěsta pro Lucemburka: Sňatek s Marií z Anjou zajistil Zikmundovi uherský trůn

Snad žádný panovník naší historie nemá tak špatné renomé jako právě Zikmund Lucemburský. Zatímco Karel IV. je nejpopulárnější osobu českých dějin, jeho syn Zikmund obsazuje až poslední příčky. A přitom se svému otci nejvíce podobal. Jako synovi velkého císaře mu bylo třeba najít urozenou nevěstu.

Ženichem už od peřinky 

Zikmund Lucemburský (1368-1437), stejně jako jeho starší nevlastní bratr Václav, přišel na svět v Norimberku, oblíbeném městě Karla IV. Jeho matkou byla vnučka polského krále ambiciózní a sebevědomá Alžběta Pomořanská. Svatbou s ní se císař Karel IV. nejen elegantně zbavil opozice, ale získal ženu kypící zdravím, ideální matku pro další potomstvo.

Jako dokázal Karel vyjednat výhodné sňatky sám sobě, podobně sledoval dynastické zájmy svých čerstvě narozených dětí. Nejinak to bylo v případě Zikmunda. Sotva narozenému chlapečkovi okamžitě sehnal nevěstu – Kateřinu z Hohenzollernu. Že k zásnubám či sňatku vůbec nedošlo? Nic neobvyklého. Brzy se Karlovi ostatně naskytla pro Zikmunda zajímavější partie. O tři roky mladší Marie Uherská, dcera Ludvíka I. z Anjou, slibovala možné získání uherského, případně polského trůnu. Toho se však Karel už nedožil. Když v roce 1378 umíral, bylo Zikmundovi deset let. Těsně před smrtí mu ale zajistil titul markraběte braniborského, což obnášelo i kurfiřtský hlas, tolik důležitý při volbě římského krále.

Okázalé zásnuby s Marií proběhly za účasti Zikmundovy matky Alžběty Pomořanské o rok později. Zikmund už v Uhrách zůstal, naučil se maďarsky a brzy jej „skorotchán“ Ludvík posílá „na zkušenou“ do Polska, které zdědil po smrti svého strýce Kazimíra III. a které je součástí uhersko-polské personální unie.

Ludvík neměl mužské potomky a z jeho dcer se dospělosti dožily pouze dvě. Mladší Hedvika se měla podle jeho plánů stát uherskou královnou a Marie se Zikmundem získat polský trůn. Jenže Ludvík v roce 1382 zemřel a všechno bylo rázem jinak. Ambiciózní polská šlechta odmítla Zikmunda i personální unii a dala přednost mladší Ludvíkově dceři Hedvice, která se provdala za litevského knížete Vladislava Jagella, přijala jméno Jadwiga a založila s ním novou polskou dynastii Jagellonců.

Konečně se dočkal. Nebo ne? 

A Zikmund? O polském trůnu si definitivně mohl nechat jen zdát, navíc to ale vypadalo, že ztratil navíc také snoubenku Marii a s ní vládu v Uhrách, protože tu sice nechala její matka Alžběta korunovat uherskou královnou, ale protože byla ještě nezletilá, vládla za ni sama. Navíc jí našla nového ženicha, syna své sestry Ludvíka Orleánského. Žádného Zikmunda, jak se zdálo, nepotřebovala.

Jenomže syn Karla IV. si takové porušení předchozích smluv nemohl nechat líbit. Díky diplomacii, úplatkům, a především silnému vojsku, které mu pomohla sesbírat jeho matka Alžběta Pomořanská, a spolu se svými moravskými bratranci Joštem a Prokopem nakonec dosáhl obojího – uherské koruny i manželky Marie. Tak se stalo, že se v roce 1387 devatenáctiletý Zikmund konečně dočkal své korunovace ve Stoličném Bělehradě, tedy v Székesfehérváru. A zůstal jím plné půlstoletí. Ne, že by to bylo snadné - v té době totiž vyvstalo na jižní hranici nové nebezpečí - Osmanská říše. Její útoky musel Zikmund odrážet po celou dobu své vlády. Nejednou byl přitom poražen, ale přece jen načas Turky před Evropou alespoň zastavil.

TIP: Zikmund Lucemburský a Barbora Celská: Císařský pár spojovala velká náruživost

Ani osobní život nebyla zrovna žádná idylka. Ostatně v Budíně se zas tak často nevyskytoval, a proto Marie Uherská otěhotněla teprve na konci roku 1394. A již v květnu 1395 ji potkala nečekaná tragédie. Navzdory pokročilému těhotenství si neodpustila svou oblíbenou zábavu – lov. Nešťastně spadla z koně a zemřela spolu s ještě nenarozeným dítětem. Zikmund sice jako panovník potomka nutně potřeboval, ale na okamžitý nový sňatek neměl pomyšlení. Podruhé se oženil až ve čtyřiceti letech a jeho chotí se v roce 1408 stala mladinká, asi patnáctiletá Barbora Celská.