Neočekávaně vysoká aktivita Slunce devastuje satelity na nízké orbitě

Sluneční aktivita zahrnuje celou řadu dramatických jevů, včetně slunečních skvrn, slunečních erupcí nebo slunečního větru. Tato aktivita se průběžně mění během zhruba 11letého slunečního cyklu. Samotný cyklus je víceméně daný a pravidelný, ale současně je poměrně obtížné předpovídat jeho konkrétní průběh. Procesy související se slunečním cyklem jsou příliš složité na jednoduché předpovědi.

Zkáza na nízké oběžné dráze

Sluneční aktivita právě probíhajícího 25. cyklu je zhruba 1,5× intenzivnější, než odborníci očekávali. Bouřící Slunce doslova devastuje satelity na oběžné dráze, především ty, které operují na nízkých oběžných drahách. Jen před pár dny předčasně shořely v atmosféře tři cubesaty Binar-2,3 a 4, kosmického programu Binar australské Curtinovy univerzity. Cubesaty obíhaly Zemi teprve dva měsíce a podle původních plánů měly pracovat ještě další čtyři měsíce.

Důvodem konce mise trojice univerzitních satelitů je zvýšená sluneční aktivita, která kromě jiného dodává vnějším vrstvám pozemské atmosféry více energie a atmosféra se v důsledku toho poněkud nafukuje. Satelity, které se pohybují pod hranicí zhruba 1 000 kilometrů, se musejí potýkat s razantním nárůstem atmosférického tření. Něco takového může narušit jejich pohyb a v některých případech i vyvolat katastrofální pád satelitu do hustých vrstev atmosféry, kde nakonec nevyhnutelně shoří.

V uvedené problematické zóně se nachází celá řada významných satelitů, včetně například konstelace Starlink a pod uvedenou hranicí se také pohybuje Mezinárodní vesmírná stanice. Satelity Starlink i vesmírná stanice mají k dispozici orbitální pohon, s jehož pomocí se mohou dostat zpátky na původní dráhu a eliminovat tak zvýšené tření. Jde o více či méně nákladnou ale řešitelnou komplikaci. Podobný luxus si ale nemůže dovolit řada univerzitních satelitů, které orbitálním pohonem nedisponují.