Zemský škůdce: Proč se dal Mikuláš z Potštejna na dráhu loupeživého rytíře?
Městečku Potštejn v Orlických horách vévodí zřícenina stejnojmenného hradu, který svého času u nás patřil mezi nejvýznamnější a nejrozsáhlejší objekty. Na počátku 14. století zde sídlil Mikuláš z Potštejna, jenž se dal na dráhu loupeživého rytíře
Obávaný lapka pocházel ze starého šlechtického rodu Drslaviců, jehož členové na příkaz krále kolonizovali a zabezpečovali hranici východních Čech. Mikulášův otec Procek z Potštejna se však roku 1310 dostal do sporu s pražským měšťanem Peregrinem Pušem. Tento vážený obchodník, který zbohatl na dolování stříbra v Kutné Hoře, roku 1309 zorganizoval vzpouru, při níž zajal významné české šlechtice v čele s Jindřichem z Lipé. Celá akce ale skončila krachem a neúspěšný Puš se zřejmě rozhodl vylít si zlost.
Oko za oko
Terčem odplaty se měl stát právě majitel potštejnského panství. Procek na českém sněmu roku 1310 totiž ostře vystupoval proti německým měšťanům a odlivu kutnohorského stříbra za hranice. O dva roky později jej za kritiku stihla v Praze násilná smrt. Jeho syn Mikuláš poté přísahal, že smrt otce pomstí. Nato se svými kumpány zavraždil Puše. Jelikož proti bohatému obchodníkovi neměl žádné důkazy, aby svůj čin ospravedlnil, skončil za krveprolití ve vězení. Nicméně na přímluvu přátel a také za nemalou peněžní sumu byl zakrátko propuštěn, přičemž mu král Jan Lucemburský nařídil vykonat pouť do Říma a prosit tam za spásu Pušovy duše.
Mikuláš se cítil velmi ponížen a místo cesty do Itálie se vrátil na Potštejn. Zde dal dohromady skupinu lapků a společně vyhlásili odboj proti panovníkovi. Z Mikuláše se tak stal zemský škůdce. Přepadával kupecké karavany a podnikal loupežné nájezdy, při nichž několikrát pronikl až na Moravu. Zprávy o jeho řádění se brzy donesly ke králi. Nato Jan Lucemburský pověřil syna Karla, tehdy moravského markraběte, aby obnovil pořádek v zemi. Mladý kralevic roku 1338 zorganizoval trestnou výpravu, dobyl část Mikulášových majetků a loupeživý rytíř musel slíbit, že se podřídí vládci. Sotva však Karel odjel, aby se věnoval záležitostem v Říši, Mikuláš svoji činnost obnovil.
Budoucí Otec vlasti musel proti nenapravitelnému lapkovi o rok později vytáhnout znovu. Oblehl ho na Potštejně, a přestože byl hrad pokládán za nedobytný, Karel si s ním poradil, neboť jak uvádí ve svém životopise: „(…) v devíti nedělích jsem ho dobyl a věž, do níž se majetník hradu uchýlil, jsem strhl k zemi a také hradby i všechen hrad jsem srovnal se zemí.“
Hledání pokladu
V polovině 18. století získal potštejnské panství včetně hradu hrabě Jan Antonín Harbuval-Chamaré. Nový majitel se velmi zajímal o hradní zříceninu a údajný poklad, který zde podle pověsti ukryl Mikuláš. Kvůli tomu nenechal kámen na kameni. Téměř úplně zničil horní hrad a věž páté brány, což přispělo k devastaci zříceniny. Neúspěšná snaha Harbuvala-Chamaré o nalezení ukrytého bohatství se posléze stala námětem známé povídky Aloise Jiráska Poklad, která poprvé vyšla roku 1881.
