Nelítostní smrtihlavové v boji (3): Německá divize SS Totenkopf
Divize s umrlčí lebkou ve znaku se stala jedním ze symbolů Waffen-SS. Po počátečních potížích se propracovala mezi nejefektivnější bojové formace třetí říše, nicméně na její výkony vrhá stín celá řada válečných zločinů
Pro operaci Barbarossa zařadili Němci divizi Totenkopf jako rezervu k tankové skupině 4 na severním úseku fronty. Esesmani se spolu s tankisty probíjeli Pobaltím a 6. července si po tvrdých střetech prorazili cestu Stalinovou linií. Přes desítky padlých a raněných se ukázalo, že se divize poučila z chyb západního tažení, a smrtihlavové dokázali odrazit i četné noční protiútoky západně od Ilmeňského jezera.
Předchozí části:
Do Sovětského svazu
Během srpna 1941 se Totenkopf zúčastnila těžkých bojů na přístupových cestách k Leningradu, zajala tisíce rudoarmějců a podílela se na likvidaci sovětské 34. armády, nicméně vlastní ztráty již přesáhly 2 000 mužů. V polovině září musela divize kvůli rostoucímu odporu nepřítele i horšícímu se počasí přejít do obrany a koncem měsíce přestála masivní protiúder u Lužna.
Sověti útočili na dlouhé a mělké linie Eickeho jednotek, přesto se divizi podařilo hrozbu odrazit, i díky přítomnosti velitele přímo v zákopech. Během zimy se její příslušníci zapojili do řady protipartyzánských operací. Na takové akce síly smrtihlavů stačily, ale pro další postup už chyběly – počty mužstva totiž poklesly na 50 % tabulkových stavů.
Ztráty v obklíčení
A mělo být ještě hůř, protože Rudá armáda zahájila mohutnou ofenzivu, při níž v únoru 1942 obklíčila početné německé svazky v kapse u Demjansku. Totenkopf se na základě rozkazů ze štábu 16. armády rozdělila na dvě bojové skupiny, přičemž klíčová role připadla průzkumným praporům rozmístěným u Staroj Russy. Divize při odrážení početně silnějšího protivníka přišla o tolik mužů, že byla přeměněna na pouhou Kampfgruppe Eicke.
Klesající morálku pozvedaly příklady osobního hrdinství, jaké prokázal třeba SS-Obersturmführer Hubert-Erwin Meierdress z oddílu útočných děl. Velel skupině 120 mužů, která proti četným silným útokům udržela takticky významné město Bjakovo, a osádka jeho StuGu III zničila několik sovětských tanků. Za své úspěchy byl Meierdress dekorován Železným křížem I. třídy a později i Rytířským křížem Železného kříže.
Smrt velitele
I díky takovým výkonům se vojákům u Demjanska v dubnu 1942 podařilo prolomit obklíčení a dosáhnout německých linií. V krvavé bitvě odepsala Totenkopf takřka 80 % vojáků – masakr jich přežilo jen 2 700. Velení tak v říjnu stáhlo zbytky divize z fronty a odeslalo je k reorganizaci i doplnění do Francie. Tam se smrtihlavové podíleli na operaci Anton, při níž Němci obsadili dosud neokupovanou jižní část země. Po této práci čekalo esesmany překvapení – nadřízení jim v listopadu 1942 přidělili prapor obrněnců a přeznačili formaci na divizi tankových granátníků SS „Totenkopf“.
Pokračování: Nelítostní smrtihlavové v boji (4): Německá divize SS Totenkopf
Ihned po návratu na východní frontu začátkem roku 1943 se Totenkopf vrhla do třetí bitvy o Charkov a přičinila se o zastavení Koněvovy ofenzivy. Bojový úspěch však zastínila smrt SS-Obergruppenführera Theodora Eickeho, jehož průzkumný letoun 26. února sestřelili rudoarmějci. Na uvolněný post dočasně nastoupil SS-Oberführer Hermann Priess, který se smrtihlavy bojoval od začátku války. Pošramocenou morálku divize navýšila až březnová účast na znovuobsazení Charkova.
