Taneční mor: Bizarní nemoc, která cloumala středověkou Evropou

Přestože se prázdná ulice koupe v záři slunce, temnota jako by se nestahovala do stínu zanedbaných budov, ale drze se stavěla všem na odiv. Nejasná atmosféra tíhy a strachu visí ve vzduchu. V oblaku prachu se zjevuje žena. Její tvář je zkřivená bolestí a hrůzou. Zastavuje se na křižovatce a její tělo náhle zachvacuje křeč. Ruce i nohy mladé ženy se zmítají v divokém pohybu připomínajícím tanec.

Taneční maraton bez konce

Obyvatelé města Štrasburk už několik měsíců trpí nemocemi a nedostatkem jídla. Do žní je ještě nekonečně daleko, nic nepřináší dlouho očekávanou úlevu. Spíše naopak. Zatím ale nikdo netuší, že rok 1518 se do městských kronik zapíše ještě jednou podivnou událostí. Další rána, která si vyžádala životy těch, kteří dosud nepodlehli hladomoru, přišla v přestrojení za veselí a tanec.

Jmenuje se Troffea a v tanci nepolevuje ani po šesti dnech. I když její ušpiněná tvář prozrazuje vyčerpání. I když už sama nechce. Její tělo dál pokračuje v děsivé a přitom směšné choreografii. Zpočátku budila jen údiv a zvědavost. Strach z čehosi neznámého a dost dobře nebezpečného se do myslí zmatených měšťanů začal vkrádat až tehdy, když se k  Troffee přidali další lidé. Během týdne jich na ulici tančilo třicet čtyři!

Lidé byli do víru tance vtaženi zjevně nedobrovolně. Jako uhranuti cizí podivnou silou. Ztráceli kontrolu nad vlastním tělem. Nebyli schopni mluvit, ale když křeče na malou chvíli ustaly, děsili se své posedlosti! Přesto svědci mluvili o tanci a nikoliv křečích a záchvatech! Ladnost pohybů lidí zasažených taneční mánií nedávala tušit, proč tak činí. Všem bylo jasné pouze to, že něco není v pořádku.

Jak to léčit? Tancem!

Starosta a městští úředníci si s tanečníky nevěděli rady. Doufali, že pokud taneční mánii podpoří, po protančeném dnu a noci nezbude tanečníkům dost sil. A tančit tedy přestanou. Najali tedy muzikanty, herce a profesionální tanečníky, aby davovou náladu povzbudili. Dokonce pro tanečníky nechali vyklidit tržiště a cechovní domy. Zmýlili se. Během měsíce zasáhl taneční mor více než čtyřista obyvatel města!

Vyčerpaní tanečníci uprostřed šíleného reje umírali na selhání srdce, mozkovou mrtvici nebo celkové vyčerpání. Proč tančili až do poslední chvíle, až do své smrti, zůstává dodnes záhadou! Poslední naděje na léčbu? Odvléct tanečníky násilím na místa zasvěcená svatému Vítu.

Svatý Vít a taneční droga

Co taneční mor způsobilo, není dodnes jasné. Teorií ale existuje hned několik! Ve středověku jej považovali za trest svatého Víta. Mor prý přivolal na hříšné obyvatele města právě on. Příznaky odkazovaly také k nemocem jako syfilis nebo epilepsie. Jiní tanečníky podezírali z účasti na pohanských rituálech. Další zdroje hovoří o otravě námelem, jehož halucinogenní účinky se často stávaly záminkou pro rozpoutání honů na čarodějnice. Spíše než stavy nadšení a neodbytné touhy tančit, ale námel způsobuje vidiny a únavu. Aktivní tanečníky by pravděpodobně utlumil.

Hysteričtí tanečníci

Nejpravděpodobnějším původcem nevysvětleného fenoménu se zdá být davová hysterie. Moderní člověk už zřejmě není schopen vcítit se do situace obyvatel středověkého města, proto pro objasnění tanečního moru hledá různá, často bizarní vysvětlení. Co tedy mohlo stát za podivným jevem? Nejen nejrůznější epidemie, které tehdejší medicína nedokázala léčit a časté hladomory, jimž padaly za oběť celé rodiny. Ale i těžká práce a svazující konvence tehdejší společnosti deptaly lidi bez rozdílu věku a sociální příslušnosti. Nespokojenost s vlastním životem bez naděje na sebemenší změnu pak mohla mezi lidmi vyvolávat hysterickénálady. Jisté je pouze to, že taneční mor postupně vymizel. Jeho skutečnou příčinu se proto už zřejmě nedozvíme.