Největším plastovým zabijákem mořských ptáků je oblíbená dětská hračka
Boj s plastovým odpadem se do značné míry zredukoval na plastová brčka a igelitové tašky. Australští vědci se proto rozhodli ověřit, jaké plasty mají nejčastěji na svědomí životy ptáků
Mnoho druhů mořských ptáků, jako jsou třeba albatrosi a jejich příbuzní, náleží k nejohroženějším ptákům na světě. Nešťastnou shodou okolností právě albatrosi patří k těm, kteří pozřou největší množství plastového odpadu. Bohužel jejich apetit má své neblahé následky.
Australští vědci uskutečnili pitvy více než 1 700 mrtvých mořských ptáků 51 různých druhů. Závěry jejich výzkumu jsou velmi zajímavé a do značné míry i překvapivé. Nejčastější příčinou smrti ptáků je zablokování gastrointestinálního traktu, následované infekcí a dalšími souvisejícími komplikacemi. Nepřekvapivým zjištěním je skutečnost, že čím více plastu pták pozře, tím vyšší je pravděpodobnost jeho úmrtí.
Pokud pták pozře jediný kus plastu, šance na přežití je zhruba 80%. V případě devíti kousků se šance na přežití snižuje na 50 % a 93 kousků plastu je pak smrtelná dávka ve 100 % případů.
TIP: Smrtící posedlost: Proč mají mořští ptáci tak rádi plasty?
Mnohem překvapivějším zjištěním ale je, že tvrdé plasty jsou pro ptáky méně nebezpečné než ty měkké. Typickým zástupcem nebezpečného měkkého odpadu jsou podle vědců nafukovací balónky. Nebezpečnost měkkých plastů potvrzuje i další zjištění – přestože měkké plasty tvořily jen 5 % požitých předmětů, byly „odpovědné“ za více než 40 % úmrtí ptáků.
Podle vedoucí studie Lauren Romanové je to dáno tím, že tvrdé plasty snáze projdou trávicím ústrojím ptáků, kdežto ty měkké se v něm zachytí a vytvoří smrtící překážku. Ke stejným závěrům došli i vědci zkoumající dopady plastového odpadu na život mořských želv.
