Nejstarší stížnost v historii: Zákazník ji sepsal před 3 700 lety

Nejrůznější šejdíři, podvodníci a nepoctiví kupci si myslí, že se na jejich špinavé triky časem zapomene. Případ z  Mezopotámie je dokladem toho, jak moc se mýlí. 

Ten předmět má trochu tajemné pojmenování Nanni/Ea-nasir. Když ale přijde na samotný artefakt, čeká nás trochu zklamání. Jde o hliněnou tabulku o rozměrech 5 x 11,6 cm. Na tloušku nemá ani tři centimetry. Je hustě popsaná klínovým písmem, takových ale v depozitáři leží tisíce. Čím zrovna tahle vyniká? Jde prý o na světě nejstarší dochovanou písemnou památku, která má podobu zákaznické stížnosti. Pochází z období kolem roku 1750 př. n. l., a je tedy zhruba 3 700 let stará.

Slovo neplatí

Sepsal ji podle všeho jakýsi Nanni, který si stěžuje na nedobrou kvalitu zboží, jež prodával Ea-nasir. Ten se, soudě dle textu tabulky, měl dopustit hned dvou hříchů maloobchodu, jež jsou nám bohužel známé i dnes. Nabízel produkt špatné kvality a ještě se choval hrubě k zákazníkovi. Na vlastní kůži se o tom přesvědčil Nanniho sluha Gimil-Sin, který měl zboží od Ea-nasira vyzvednout někde u pobřeží Perského zálivu. Je přitom zřejmé, že tabulce se stížností už nějaká ta korespondence předcházela. Nanni totiž v úvodu své stížnosti zmiňuje dohodu a objednávku, kterou s Ea-nasirem uzavřel. A dosud se nedobral jejího úspěšného vyřízení. 

„Když jsi přišel, sliboval jsi, že až přijde, dáš Gimil-Sinovi měděné ingoty pěkné kvality. Pak jsi odešel a to, cos slíbil, jsi neudělal. Před mého posla jsi postavil ingoty nekvalitní. A řekl jsi, chceš-li si je vzít, vezmi si je – nechceš-li si je vzít, jdi pryč.“ Zpráva zachycená na hliněné tabulce je podstatně obsáhlejší. Nanni v tisíce let starém psaní využívá kompletní repertoár těch, co si stěžují. Například se táže Ea-nasira: „Kdo myslíš, že jsem tobě, když se mnou jednáš takovým způsobem – s takovým opovržením?“ 

Zdůrazňuje také, že obchodník už peníze za zboží přijal, ale za neprovedenou transakci je nevrátil. Nehledě na to, že se Gimil-Sin musel zpět vracet s nepořízenou přes nebezpečná území, patřící nepřátelům. Nanni upozorňuje na svou bezchybnou reputaci, kterou Ea-nasirova nespolehlivost ohrozila. Zmiňuje rovněž, že nedodáním správného zboží jsou ohroženy jeho dodací lhůty, a to na poměrně důležitých zakázkách – u chrámových staveb. A dodává, že to požene výš. Pokud tedy obchodník urychleně nevyrovná své závazky, naučí se, „že tady v městě Ur nikdo nebude akceptovat měď, která je špatná“. A tak pořád dokola. 

Rekord v ohrožení

Je to dlouhé a pestré psaní. Autor byl sice rozčílený, ale zachovával jistou míru slušnosti. Z literárního i odborného hlediska text zaujal tím, že ze zhruba tisícovky známých znaků klínového písma jich stížnost nese kolem šesti stovek. Její autor, Nanni, tedy musel být velmi vzdělaným mužem. Hliněná tabulka se nezapsala jen do análů historie a mu­zeálních sbírek. Jako nejstarší dochovaná stížnost zákazníka je uvedena i v Guinnessově knize rekordů. 

Nicméně zrovna tento primát je momentálně v ohrožení. Stížnost to totiž nejspíš nebyla první, a rozhodně ne jediná. Jak doložily následující archeologické vykopávky v městě Ur, Ea-nasir nepatřil mezi spolehlivé obchodní partnery. Při odkryvu pozůstatků domu, který mu nejspíš patřil, se podobných stížností na hliněných tabulkách podařilo najít na půl tuctu.

Patří mezi ně dopis od muže jménem Arbituram, který si stěžoval, že pořád ještě nedostal měď, kterou si objednal. A na jiné uvádí, že ho už nebaví dostávat od Ea-nasira jen nekvalitní zboží. Další takový „dopis“ je od Imgur-Sina: „Ať Samas požehná tvému životu. Aby se mé srdce netrápilo, vydej mému sluhovi za 10 šekelů stříbra, které jsem ti poslal, dobrou měď. Jsem unavený z toho, že stále posíláš špatnou.“ 

A pak je tu i jedna ukázka nespokojeného zákazníka, Ili-idinnama, který v psaní sarkasticky podotýká: „Práce, kterou jsi odvedl, je taaak moooc dobrá, že příště budu za své stříbro žádat služby raději v zahraničí, než u tebe.“ Přesné datum sepsání neznáme, takže prvenství nejstarší zákaznické stížnosti možná patří spíše jim. Ne že by na tom zase tolik záleželo.

Špatný konec

Nejrůznější prameny současných historických věd a archeologie navíc dodaly k případu rozšiřující kontext. Takže i dnes tušíme, co byl ten Ea-nasir vlastně zač. 

Pověst zprvu úspěšného obchodníka si vybudoval tím, že zajišťoval měď pro stavbu chrámů v mezopotámském městě Ur. Dokonce se na čas stal výhradním dodavatelem. Své obchodní sítě později rozšířil i do města Dilmun na území dnešního Bahrajnu. Jenže spolu s tím mu nejspíš narostla rizika i výdaje. Stále více času musel trávit na cestách. Původní klienty zanedbával. 

Zákazníci netrpělivě vyhlíželi své zakázky a Ea-nasir vykrýval vzniklé výpadky a ztráty tím, že udával i zboží druhořadé kvality. Z té doby také pochází ony hliněné tabulky. Historické zdroje také zachycují to, že za vlády urského panovníka Rim-Sina pozbyl Ea-nasir funkci vrchního dodavatele mědi pro chrámové a palácové stavby. Ve starších záznamech se jeho jméno objevovalo pravidelně, poté už nikoliv. Špatný zákaznický servis si prostě vybral svou daň. 

TIP: Čtyři tisíce let stará keramická tabulka odhalila pradávnou manželskou smlouvu

Že podnikání Ea-nasira upadalo, můžeme spekulativně odtušit z toho, že část jeho vlastního domu musela být prodána sousedům. Přestavbu vyčteme z vykopávek. Ea-nasir zchudl, musel se také přeorientovat na spekulace s pozemky a nemovitostmi. Nakonec dokonce prodával i oblečení z druhé ruky. Dopadl tak, jak by měli dopadnout všichni kupci a obchodníci, kteří jsou nepoctiví, šidí své zákazníky a jsou na ně hrubí. Díky archeologii se na jejich hříchy nezapomíná ani po tisíciletích.