Nejmilejší bratr krásné Sissi: Carl Theodor patřil k předním očním lékařům

Ke studiu medicíny a k lékařské praxi se Carl Theodor Bavorský dostal až poměrně pozdě. Velkou roli v rozhodnutí stát se lékařem nejspíš sehrála smrt jeho milované první ženy Žofie. Těžký porod dcery Amélie sice přežila, ale téměř okamžitě onemocněla záhadnou nemocí, s níž si lékaři nevěděli rady, dokonce nedokázali stanovit ani diagnózu. Milující manžel jen bezmocně přihlížel, jak jí nikdo nedokáže pomoci.

Bezstarostné dětství a vojenská kariéra

Carl Theodor Bavorský se narodil na venkovském sídle Possenhofen. Doma mu všichni říkali Gackel čili Kohoutek. Ze sourozenců měl nejblíže ke své o dva roky starší sestře Sissi, s níž ho pojila láska k přírodě. Pro jeho slunnou povahu ho milovala celá rodina. Prožil stejně jako ostatní sourozenci bezstarostné dětství v paláci na Ludwigstrasse v Mnichově nebo v Possenhofenu u Starnbergského jezera, který byl pro děti učiněným rájem.

Pro chlapce a muže bavorského rodu, i když pocházeli z vedlejší větve, bylo samozřejmostí, že dosáhnou vysokých vojenských hodností. Gackel toužil odejít k námořnictvu, to mu ovšem u otce neprošlo. Brzy ale sám zjistil, že být vojákem ho neuspokojuje. Ač slibně postupoval v kariéře, začal přemýšlet, čemu by se mohl v budoucnu věnovat. Zajímal se o různé vědní obory, ale stále neměl jasno.

Když navštívil jako voják nemocnici v Miláně, zaujala ho práce tamních lékařů. Zároveň si uvědomil, že šlechtickým návštěvám neukazují skutečný stav, ale jen pozlátko. Jak se ti ubozí lidé asi ve skutečnosti vyrovnávají se svými nemocemi? V té době se Carl Theodor zamiloval do své sestřenice Žofie, dcery saského krále. Obdivoval u ní nejen tělesné půvaby, ale i její rozsáhlé vědomosti. Žofiin otec, velký milovník Danta, na rozdíl od otce Carla Theodora kladl velký důraz na vzdělání svých dětí.

Po sňatku

Do budoucnosti hleděl mladý vévoda po boku milované ženy s velkým očekáváním. Jenže netušil, že Žofie a jak se ukázalo i její sourozenci, trpí jakousi záhadnou nemocí, která zmařila všechny jejich společné plány. Na Štědrý den 1865, téměř bezprostředně po narození prvního dítěte, dcery Amélie, začala Žofie stonat. Dostala vysoké horečky a trvalo dlouho, než se alespoň částečně zotavila. Jenže záhadná nemoc se stále vracela.

Carl Theodor odešel od armády, stáhl se do soukromí a snažil se trávit co nejvíce času se svojí ženou a malou dcerkou. Žofie byla stále slabší, až se nakonec lékaři vzdali naděje na uzdravení. Zemřela na chřipku v březnu 1867 v necelých dvaadvaceti letech.

Její smrt uvrhla mladého muže do bezmezného zoufalství. V následujících týdnech se všichni snažili ho rozptýlit a přivést na jiné myšlenky. Marně. Žofiina smrt mu nedala spát. A tehdy si konečně uvědomil, jakým směrem se bude ubírat jeho další život! Bude studovat medicínu, aby už nikdy nemusel bezmocně přihlížet smrti blízkých, aniž by se nemohl pokusit tomu vlastnoručně zabránit.

Myslí to vážně?

Uvědomil si, že to nebude vůbec snadné. Jeho rozhodnutí rodinu zaskočilo. Překvapivé pochopení pro ně ale projevil jeho švagr císař František Josef I., ač sám svému synovi Rudolfovi univerzitní vzdělání získat nepovolil. Horší to bylo na univerzitě. Studenti i profesoři nevěřili, že by to mohl myslet vážně. Viděli v něm znuděného výstředního šlechtice, který touží po rozptýlení. A tak musel Carl Theodor čelit ve škole šikaně.

Například na pitevně mu dávali ty nejhorší preparáty a doufali, že co nejdříve ze studia uteče. Nestalo se tak. Carl Theodor byl pilný student a jeho touha po vědění neznala hranic. Dopřál si jen několikahodinový spánek a už byl zpět na univerzitě. Studia úspěšně ukončil a v roce 1872 byl promován doktorem medicíny. Jako první Wittelsbach získal na základě studia i úspěšného složení všech zkoušek akademický titul.

Další ženitba?

O dcerušku Amélii se zatím obětavě starala jeho matka Ludovika, která se snažila syna přesvědčit, že jsou i jiné věci než studium. Přála si, aby se znovu oženil. To přece nejde, aby její nejoblíbenější syn zůstal do smrti vdovcem! O tom ale nechtěl zpočátku Carl Theodor ani slyšet. Všechny plány na ženění vždy rázně smetl ze stolu: na soukromí teď nemá čas!

Postupně však jeho zatvrzelost mizela, sám ale nevěstu hledat nechtěl. Nakonec ani nemusel. Jeho švagr, bývalý neapolský král, už pro něj měl jednu urozenou dívku vyhlédnutou. Byla to dcera portugalského krále Marie José Braganza. Tato šestnáctiletá princezna byl nejen milá a krásná, ale na svůj věk i sečtělá a vzdělaná. Ukázalo se, že je pro vévodu tou pravou.

Zdraví

Manželé se usídlili na zámku Tegernsee, který dostali jako svatební dar od ženichovy matky. Carl Theodor ale hned po svatbě neúnavně pokračoval ve své lékařské praxi. Jen zatím stále nevěděl, jakou specializaci si má zvolit. Jezdil po celé monarchii, seznamoval se s různými lékařskými kapacitami, aby se od nich co nejvíce naučil. Vůbec se nešetřil, a tak se z přemíry práce zhroutil a objevilo se u něj chrlení krve – tuberkulóza.

Sám se tedy musel stát načas pacientem. Lékaři mu doporučili pobyt v teplejším klimatu. Carl Theodor poslechl a i s celou rozrůstající se rodinkou se na čas uchýlil do městečka Nervi na Jadranu. Jakmile se ovšem jeho zdravotní stav malinko zlepšil, okamžitě byl zpět v Bavorsku. Ale dlouho se zde kvůli zhoršujícímu se zdraví nezdržel. Lékaři byli neúprosní.

Náhodné setkání

Tentokrát se s rodinou přestěhovali do vily Madonna do Mentonu na Riviéře. Tento pobyt měl pro budoucnost Carla Theodora zásadní význam. Tady, uprostřed nádherné přírody, léčil svou plicní chorobu ruský profesor očního lékařství Alexandr Ivanov, proslulý specialista z Kyjeva. Jeho zdraví se ale ani tu nelepšilo, tuberkulóza už byla v pokročilém stadiu. Ivanova neustále obklopovali pacienti, kteří za ním putovali jako ke světci. Povídalo se, že některé oční choroby dokáže vyléčit jen on, a tak pacientům ani nevadily jeho svérázné metody a drsné chování. Zpočátku na tom nebyl Carl Theodor u profesora Ivanova o nic lépe. Odmítal se s ním dokonce bavit. To ho ale nemohlo rozhodit...

Postupně získal profesor k empatickému bavorskému lékaři důvěru a nabídl mu asistenci při svých operacích. Když se Ivanovův zdravotní stav rapidně zhoršil, přenechával své pacienty Carlu Theodorovi. Ten měl nyní jasno, kudy se bude ubírat jeho další cesta! Plně se zaměří na oční lékařství!

Obětavý šlechtic

Pověst Carla Theodora jako očního specialisty se rychle šířila, bylo tedy potřeba zřídit oční kliniku u Tegernského jezera. Místní úřady se odmítly na projektu finančně podílet, a tak musel vévoda sáhnout hluboko do svých kapes. Ale ani to nestačilo. Pomohla až finanční injekce Františka Josefa I., bez ní by se klinika stěží vůbec postavila. Kromě ní si Carl Theodor otevřel ordinaci i v Meranu.

TIP: Vznešená rodina z arcidomu habsburského

Jeho nemoc se čas od času vracela. Dostával vysoké horečky většinou spojené se zápalem plic. A to bylo možné léčit jen na jihu. Ani tady neodpočíval. Pacienti si ho našli i tu na oční klinice u Merana.

Karel Teodor byl obětavý lékař. Nemajetné pacienty léčil zdarma a potřebným ještě dával i léky. Skvělou pomocnici nalezl i ve své ženě, která se i přes péči o dalších šest dětí stala jeho nepostradatelnou asistentkou. Bál se jen jedné věci: že se mu začnou třást ruce, že nastane den, kdy nebude moci operovat. Ačkoli o sobě neustále pochyboval, ještě před svými sedmdesátými narozeninami zvládal operace bravurně.