Nejhříšnější plavba: 226 žen z ulice na cestě do australské trestanecké kolonie

Britské impérium žilo z koloniál­ního dovozu, ale v případě Austrálie učinilo drobnou výjimku. Na tento relativně čerstvě objevený kontinent exportovalo své provinilce a odsouzené trestance. Elegantní a přitom odstrašující řešení snižovalo míru recidivy kriminálních živlů, ale poměrně záhy poukázalo na své vlastní limity. Copak snad ve staré dobré Anglii zločiny nepáchají i ženy? Odpověď na tuto otázku jste si mohli názorně prohlédnout během procházky londýnským East Endem: pochybné existence, které měly k nějakým křehotinkám daleko, se tu stejně jako jejich mužské protějšky zapojovaly do hazardu, krádeží a loupeží. Tropily výtržnosti i rvačky a samozřejmě – jejich nejčastějším zaměstnáním byla prostituce. 

Potřebujeme ženy

Nápad s odsunem takových žen se jevil praktický z několika hledisek. Předně, australské dominium už začalo být muži-odsouzenci přeplněné. Pokud by se ta vzdálená souš měla skutečně kolonizovat, bez žen to nepůjde. Dobrovolně by do téhle jámy lvové žádná nešla, ale trestankyním nikdo na výběr nedal. Odsun nehodných žen ulice by tedy vyčistil bulváry a zároveň by dal kolonii perspektivu. Navíc to celé vyšlo levněji, než otevírat další specializované kriminály a trestanecké konventy. V koloniích se už navíc poněkud rozmáhala sodomie, což ženy měly trochu utlumit.

Je tu jen jedna drobnost: ženy do vyhnanství nemohou putovat na té samé lodi jako mužští vrazi a násilníci. Jak by to asi v podpalubí vypadalo, že? Strůjce přesídlovací ideje už ovšem pokukovali po momentálně nevyužívané lodi Lady Juliana, která se první trestaneckou lodí, převážející do Austrálie čistě ženy, stát klidně mohla.

Plující nevěstinec

Náklad? Kromě zásob potravin pro kolonie ho tvoří především 226 trestankyň v řetězech. Provoz lodi zajišťovala posádka 35 mužů. Zmínit musíme hlavně dva: kapitána Thomase Edgara (který se dříve plavil s kapitánem Jamesem Cookem) a lodního lékaře Richarda Alleyho. Bude to totiž hlavně jejich zásluha, že tahle cesta dostane hodně netradiční průběh. A ne nadarmo bude ještě dlouho nazývána tou nejhříšnější plavbou vůbec. Z Plymouthu loď vyrazila 29. července 1789 na Tenerife, odtud do Rio de Janeira a nakonec přes mys Dobré naděje k Austrálii. Zatímco jiné trestanecké lodi (s nákladem mužů) zvládly tuto cestu v průměru za 160 dnů, Lady Juliana dorazila do cíle po 309 dnech – 6. června 1790. 

Jak to? Řekněme, že s lodí plnou povětrných ženštin nikdo k cíli moc nepospíchal. Už na Kanárských ostrovech bylo patrné, že ženy mohly dát před stísněným zamřížovaným podpalubím přednost pohodlí v postelích námořníků, kteří se milé společnosti nikterak nebránili. Plavba se tak změnila na konstantní večírek, jen lehce usměrňovaný kapitánem. A ne vždy bylo jasné, kdo na lodi vlastně velí. Během cesty na jih Ameriky byly vypity veškeré přepravované zásoby alkoholu, určené pro australské kolonie. Jak to administrativně vykázat? Kapitán dá možnost žíznivým ženám, aby ztrátu odčinily. Pětačtyřicet dní bude loď kotvit v Riu a kdokoliv z námořníků v přístavu může tento plovoucí nevěstinec navštívit. Několik prostitutek si během pracovní zastávky v Riu dokázalo vydělat na lístek ke svobodě, respektive vyplatit se z trestu vyhoštění.

Do chomoutu

Teprve až vnadná těla vydělají na dokoupení vypitého alkoholu, pokračuje se dál k Austrálii. Navzdory oněm choulostivým excesům patřila plavba mezi jedny z nejpokojnějších. Doktor Alley zařídil ženám volný pohyb po palubě a zajišťoval jim vyrovnané příděly potravin a vody. Velký důraz kladl na osobní hygienu a očistu – posádky i lodi. Svým způsobem tak byla Lady Juliana „nejčistší“ lodí královské flotily. Zatímco jiné trestanecké lodě přivezly obvykle vězňů o pětinu méně (kvůli epidemiím, podvýživě nebo násilí mezi vězni), tady zemřelo žen jen pět. Mnohem víc jich ale otěhotnělo. Spousta námořníků si tu během dlouhé plavby našla manželky.

TIP: Cena krysího ocásku: Marný boj guvernéra Doumera s hlodavci v Indočíně

V Austrálii na „loď plnou prostitutek“ ale nečekali s otevřenou náručí, raději by uvítali pořádnou porci zásob. Názor ale rychle změnili, protože vybouřené ženy dokázaly velmi rychle „civilizovat“ dosavadní život. Jediný problém měl kapitán Edgar: mnozí z mužů jeho posádky tu se svými novými ženami vystoupili na pevninu a reputace hříšné lodi utlumila snahy o opakování projektu. Lady Juliana už nadále převážela jen čaj a podobně nezávadné věci.