Nebezpečná kratochvíle: Ohňostroje nemohly u významných událostí chybět

Určit přesně, kdy, kým a kde došlo k vynálezu ohňostroje, není zdaleka snadným úkolem a k průkazným výsledkům zatím, jak to u dávných objevů bývá, nikdo nedospěl. Podle jedné z nejznámějších zkazek došlo k jeho sestrojení náhodou, když čínský kuchař na přelomu letopočtu v bambusovém stéble omylem smíchal dřevěné uhlíky, síru a ledek. V okamžiku, kdy mu výhonek následně spadl do ohniště, došlo údajně k prvnímu ohňostroji v dějinách. Další, o něco realističtější teorie ho kladou do souvislosti s rozšířením střelného prachu. Bohužel ani ten není přesně datovatelný, nejvíce pramenů se přiklání k 9. století.

Střelivo slavného mnicha

Podle rozšířené čínské legendy je první ohňostroj připisován mnichovi Li Tianovi, který jej měl sestrojit coby tajnou zbraň k odehnání zlých duchů sužujících jeho město nepřetržitým deštěm a epidemií moru. Některé verze kladou kořeny tohoto vyprávění do 7. století a složení zbraně ztotožňují s „receptem“ legendárního čínského kuchaře. Většina historiků se ale přiklání k teorii ražené i Muzeem ohňostrojů v čínském městě Liuyang. Podle ní Li Tian žil až v 9. nebo 10. století a svůj ohňostroj zkonstruoval na základě již známého střelného prachu.

Další známé prameny datují vznik ohňostrojů do období panování dynastie Song, tedy mezi roky 960 a 1279, což také hovoří pro mnišskou variantu vynálezu. Pro osobu Li Tiana pak hovoří i dodnes žitá tradice – během čínského svátku ohňostrojů, který každoročně připadá na 18. dubna, je mu provolávána věčná sláva a v již zmíněném Muzeu ohňostrojů dokonce stojí jeho socha.

Rachejtle jdou do světa

Do 15. století se rakety poháněné střelným prachem používaly spíše jako součást vojenského arzenálu. Na oslavné či čistě zábavné účely ale mělo dojít už brzy, a to například na Britských ostrovech. Vzhledem k absenci suchozemského propojení se tamější kultura od té evropské v některých ohledech lišila, ohňostroje se však oblibě těšily na obou stranách kanálu La Manche. První „oficiálně“ zdokumentované použití zábavní pyrotechniky v Anglii se váže ke svatbě krále Jindřicha VII. Tudora ( 1485–1509) s Alžbětou z Yorku v roce 1486. Velkolepost sňatku, který spojením lancastersko-tudorovské dynastie s yorskou značnou měrou přispěl k ukončení válek růží (1455–1487), podle dobových pramenů podtrhl právě ohňostroj. 

Velkou obdivovatelkou této vizuální zábavy byla též Jindřichova vnučka, královna Alžběta I. ( 1558–1603), která dokonce pro osobu, jejíž ohňostroje ji nejvíce zaujaly, vytvořila titul Fire Master of England, tedy mistr ohňostrojů Anglie. Alžbětin nástupce Jakub I. Stuart ( 1603–1625) pak 5. listopadu 1605 přežil atentát, který vešel do dějin jako Spiknutí střelného prachu. Výbušniny pro spiklence připravoval Guy Fawkes, postava dodnes známá z masek hnutí Anonymous nebo komiksu V jako Vendeta. A právě Noc Guye Fawkese 5. listopadu je svátkem, jehož každoroční oslavy na Britských ostrovech vedle ohňů s hranicí a Fawkesovou figurínou již od 19. století doplňují také četné ohňostroje. 

Obliba pyrotechniky byla vlastní i dalším anglickým panovníkům: Jakub II. Stuart ( 1685–1688) svého mistra ohňostrojů povýšil do šlechtického stavu a Jiří II. ( 1727–1760) odpaly rachejtlí slavil své válečné úspěchy. Právě on se jako první rozhodl obohatit ohňostroje o zcela nový zvukový rozměr.

Svatební kratochvíle

Zmínky o prvních ohňostrojích v českých zemích se také objevují v souvislosti s velkolepou svatbou Viléma z Rožmberka (1535–1592) s hraběnkou Annou Marií Bádenskou, která ve dnech 27.–29. ledna 1578 probíhala v Českém Krumlově. Rožmberkové v té době byli zřejmě nejmocnějším a nejbohatším domácím rodem, takže si mohli bez potíží dovolit i nákladnou novinku, jakou tehdy pyrotechnika ve střední Evropě představovala. Samotný ohňostroj sice vedle čtení oslavných básní či rytířských klání představoval jen jednu z mnoha kratochvílí, ovšem vzhledem ke svému večernímu konání se stával zlatým hřebem každého dne třídenní svatební hostiny. 

Vzhledem k blízkému vztahu, který Vilém z Rožmberka udržoval s římským císařem a českým králem Rudolfem II. ( 1576–1611/1612), je možné, že právě on inicioval a formoval Habsburkův zájem o vynálezy všeho druhu. Dobové prameny hovoří o tom, že na císařově pražském dvoře se vedle různých alchymistických pokusů experimentovalo i s ohňostroji, přičemž za jednoho z ohňostrůjců je dokonce označován slavný malíř a dekoratér Giuseppe Arcimboldo. 

Další nebeská show, jejíž průběh zdokumentovali očití svědkové, proběhla 13. května 1736 v Brně při příležitosti korunovace obrazu Černá Madona (Madona Svatotomská) z kostela svatého Tomáše. Symbolickou korunovaci spočívající v ozdobení obrazu zlatými korunkami posvěcenými papežem schvaloval Svatý stolec, tyto akty získaly na oblibě zejména v období baroka po roce 1631.

Brněnské oslavy trvaly týden, a kromě jiného na počest slavné korunovace proběhl ohňostroj sestávající z programu s celkem 27 body; mimo jiné mělo dojít na otáčející se ohnivá kola na pyramidách, hořící srdce, kašnu chrlící hvězdy a modré květiny, rakety a vybuchující koule nebo let dvouhlavého císařského orla. Jako kulisa ke světelné podívané vznikla speciální sloupová architektura, která nesla šest k této příležitosti zhotovených soch – například císaře Karla IV., který obraz s Madonou roku 1356 daroval klášteru augustiniánů, nebo Karlova bratra, moravského markraběte Jana Jindřicha, jenž onen konvent o šest let dříve založil.

Mistři z Apenin

V polovině 18. století byli za nejlepší tvůrce ohňostrojů považováni italští odborníci, čehož si byl dobře vědom i milovník žen a velkolepých oslav, francouzský král Ludvík XV. ( 1715–1774). Do Versailles roku 1743 z Bologni povolal pětici bratrů Ruggierových, ze kterých učinil své dvorní pyrotechniky. Sourozenci vynalezli řadu vylepšení a komplikovaných mechanismů, určených ke spouštění ohňostrojů dominovým efektem. Velkolepá představení, která bratři přinesli ke dvoru, pomohla Ludvíkovi XV. dosáhnout většího respektu u šlechty, ale přispěla také k posílení jeho věhlasu mezi poddanými. 

Dvorská kariéra Ruggierových sice skončila po neúspěšném představení, konaném při příležitosti sňatku Ludvíka XVI. s Marií Antoinettou v roce 1770, ve Francii však bratři zůstali i nadále. Hlavou rodiny se počátkem 19. století stal Claude Ruggieri (1777–1841), který se snažil obohatit ohňostroje o barevné efekty – do té doby byly veškeré světelné podívané pouze oranžové. V roce 1810 při příležitosti sňatku Napoleona Bonaparte s dcerou rakouského císaře Františka I. Marií Luisou předvedl do té doby nevídaný zelený ohňostroj a svou rodinu opět přivedl na výsluní.

Není bez zajímavosti, že Ruggieri experimentoval i s raketami, které měly být schopné přepravovat živé tvory. V roce 1806 vyslal jako první člověk v historii na nebe raketu s krysou, později se mu totéž podařilo s ovcí. Zvířata, která údajně všechny pokusy přežila, se na zem vracela za pomoci padáku. 

Ani pozdější velké pařížské události (například odhalení Eiffelovy věže v roce 1889 či Expo 1937) se neobešly bez ruggierovské zábavné vložky. V roce 1975 pak členy slavné rodiny oslovil surrealistický malíř Salvator Dalí (1904–1989), který chtěl v Avignonu za pomoci pyrotechniky zhmotnit svůj známý motiv, který (nejspíše v předtuše války) obsahoval hořící žirafy. Představení na pomezí umění a světelné show se skutečně vydařilo a na jeho konci se na nebi objevily světelné hořící žirafy za doprovodu dalších ohňostrojů.

TIP: Střelný prach je minulost: Nahradí ohňostroje hejna svítících dronů?

Společnost nesoucí jméno rodiny Ruggierů se dodnes každoročně stará o jednu z nejvýznamnějších událostí světa ohňostrojů – oslavy svátku dobytí Bastilly ve francouzském Carcassonne. Do malého středověkého městečka se vměstná na 700 000 návštěvníků, kteří sledují podívanou, na niž jsou spotřebovány až 2 tuny výbušnin.