Nebeský ochránce Rakouska: Jak se stal z Leopolda z Babenberku svatý muž?
Stejně jako se stal český přemyslovský kníže Václav patronem Čech, má také Rakousko nebeského ochránce z řad svých vládců. Je jím svatý Leopold z rodu Babenberků, jehož pro jeho mimořádný život lidé uctívali už od středověku
Budoucí světec spatřil světlo světa kolem roku 1075. Jeho otec Leopold II. byl markrabětem spravujícím část Bavorského vévodství, takzvanou Východní marku, jež se rozkládala zhruba na území dnešního Dolního Rakouska. Po jeho smrti v roce 1095 převzal vládu jeho teprve dvacetiletý syn Leopold III.
Prozíravý vládce
Byla to neklidná doba plná střetů mezi papežem Urbanem II. a císařem v proslulém boji o investituru. Na rozdíl od otce, který podporoval papeže, byl Leopold opatrnější a nepostavil se otevřeně ani na jednu stranu. Nepodařilo se mu však zůstat zcela mimo dosah vysoké politiky, a tak byl zatažen do boje o moc mezi císařem Jindřichem IV. a jeho stejnojmenným synem.
Leopold stanul v táboře starého císaře stejně jako jeho švagr, český kníže Bořivoj II. Společně však provedli něco nečekaného – potají uprchli z tažení, takže císař válku prohrál. Tento neobvyklý čin se přisuzuje Leopoldově averzi k válčení, která ho provázela celý život. Odmítl se účastnit nejen odsouzeníhodného boje mezi otcem a synem, ale i křížové výpravy. Své početné potomstvo raději diplomaticky ženil a vdával do okolních vládnoucích rodů, aby získal síť spojeneckých kontaktů. Právě snaha řešit věci mírovou cestou byla jedním z argumentů pro jeho pozdější svatořečení.
Leopoldovi se dařilo zejména v domácí politice. Upevnil svou autoritu nad místními pány a položil základy toho, co bylo za jeho vlády poprvé označeno jako Rakousko (Austria) – skutečná země, ne už jen pouhá výspa Bavorského vévodství. Poté, co zajistil svou pozici, obrátila se jeho pozornost v plné míře tam, kam jej srdce táhlo, a to k zakládání klášterů a špitálů. Leopoldovými nejznámějšími fundacemi jsou kláštery Heiligenkreuz a Klosterneuburg poblíž Vídně, které fungují dodnes.
Rodina
Asi ve 30 letech se Leopold oženil s Agnes, dcerou císaře Jindřicha IV. a tato skvělá partie mu pomohla k dalšímu vzestupu. Oba již byli ovdovělí a z předchozích manželství měli potomky. To jim však nijak nebránilo, aby jich spolu zplodili dalších 18. Zda jich bylo skutečně právě tolik, nevíme, 11 dětí je však bezpečně doloženo. Neznámějším z nich se stal Otta, pozdější biskup z Freisingu a vyhlášený vzdělanec.
TIP: Svatý Václav: Druhý život zavražděného knížete
Sňatkovou politikou Leopold svou rodinu vícekrát provázal s Přemyslovci. Vedle sestry provdané za zmiňovaného Bořivoje II., to byla jeho dcera Gertruda, jež si vzala českého knížete Vladislava II. a syn Leopold (pozdější Leopold IV.), který se oženil s Marií, dcerou knížete Soběslava I. Skrze sňatky svých dětí byl markrabě propojený také s uherskými a polskými vládci. Právě jeho četné potomstvo bylo jedním z důvodů, proč markrabě roku 1125 odmítl nabízenou říšskou korunu. Prozíravě se bál nesvornosti, která by mezi jeho syny poté mohla nastat.
Markrabě zemřel roku 1136 a brzy po jeho smrti mu lidé začali projevovat úctu jako vzoru dobrého panovníka. Jeho obliba vyvrcholila roku 1485, kdy byl svatořečen a prohlášen patronem rakouských zemí.
