Navždy ztracené země Koruny české: Česká Falc a Braniborsko

Česká Falc zabírá severovýchodní část Bavorska a přímo sousedí s Čechami. Když ji Karel IV. začlenil do svazku korunních zemí, věnoval jí mnoho pozornosti. Řemesla i obchod se zde snažil rozvíjet daňovými úlevami a další podporou. Protože území České Falce zasahovalo téměř až do bohatého Norimberku, měla být Česká Falc přirozenou obchodní stezkou.

Česká Falc

Jasným dokladem významu, který Karel IV. České Falci přikládal, může být intenzivní stavební činnost, kterou zahájil v městečku Lauf. Vybudoval tu hrad s kaplí zasvěcenou českému patronu sv. Václavovi a hradní sál vyzdobil 112 erby zemí České koruny. Zájem Karla IV. netrval dlouho – po čase se totiž objevila výhodnější nabídka. Císař vyměnil část území s Wittelsbachy (a přihodil ještě spoustu peněz) za markrabství Braniborské. Zbytek České Falce pak ztratil Václav IV. a k zemím Koruny české je připojil zpět až Jiří z Poděbrad.

Nárok české koruny na Českou Falc poté využila Marie Terezie – posloužil jí jako základ pro získání Bavorska, což vyprovokovalo pruskou reakci a válku o dědictví bavorské. Mír, který následoval, připojil části Bavorska k rakouské monarchii, vztah mezi Českou korunou a Horní Falcí ale nadobro zanikl.

Braniborské markrabství

Na začátku 14. století držel Braniborsko německý šlechtický rod Askánců. Když vymřeli, dostalo se do rukou Wittelsbachů. Ti sami ale zabředli do finančních a politických problémů, díky kterým získal Karel IV. Českou Falc. 

Když se ale objevila tučnější kořist, sáhl Otec vlasti po ní. Připojení rozsáhlého braniborského markrabství bylo výhodným tahem po všech stránkách. Braniborská marka navazovala přímo na Lužici, která také patřila ke korunním zemím, a o významu braniborského panství možná nejvíce napoví to, že jeho centrem byl Berlín. Jenže už Karlův syn, císař Zikmund Lucemburský svěřil Braniborsko jako říšské léno Hohenzollernům. Česká koruna ho tak navždy ztratila, Hohenzollerni ho totiž drželi až do roku 1918.