Navzdory společnosti: František Thun se do prosté dívky zamiloval hned dvakrát
Oproti dnešku byl svět 19. století sešněrován mnohem větším množstvím společenských pravidel. V neposlední řadě se to týkalo i manželství, a to hlavně v prostředí aristokracie. Přestože to přinášelo nelibost a ztrátu dědičných práv, čas od času docházelo k nerovným sňatkům – mesaliancím
„Mesaliance je nerovné manželství, manželství mezi osobou stavu šlechtického a osobou stavu občanského. Děti z takového manželství pošlé bývají vylučovány z práv a předností, vyhrazených jen potomkům rodičů po meči i po přeslici až do jistého pokolení, např. z nastupování ve fideikomissy, z jistých úřadů dvorských aj.“ Definice v Ottově slovníku naučném z konce 19. století přesně vysvětluje podstatu mesaliančních sňatků. Jednalo se o svazek příslušníka aristokracie s osobou nižšího stupně urozenosti či občanského původu. Takové spojení bylo pro vysokou historickou šlechtu nepřijatelné, neboť ohrožovalo její vnitřní integritu a exkluzivitu.
Dvě lásky hraběte Františka Thuna
„Ó můj Bože, proč jsem se toho musel dožít!“ poznamenal si do svého kalendáře dne 6. února 1845 děčínský hrabě František Antonín Thun-Hohenstein. Každý další rok si tento únorový den v kalendáři označoval jako „smutný den!“ Jeho nejstarší syn František (1809–1870) mu oznámil, že pojme za manželku matku svých dvou synů Magdalenu Königovou (1810–1899). Zděšení starého pána se nelze divit. František měl být jako prvorozený syn dědicem rodinného fideikomisu, Magdalena však byla pouhou měšťankou, dcerou dělostřeleckého kaprála, navíc bývalou služebnou.
František Thun si Magdalenu Königovou skutečně vzal roku 1846, tedy v době, kdy byly jejich synu Zdenkovi již čtyři roky a mladšímu Františkovi rok (během manželství Magdalena povila Františkovi ještě tři dcery). Právě dva synové byli hlavním důvodem, proč hrabě Thun svůj poměr legitimizoval, ačkoli se tím definitivně připravil o své nástupnictví. Jeho otec si přál, aby s Magdalenou a dětmi přerušil jakýkoli, byť i písemný styk, což František odmítl s vysvětlením, že jeho malé děti mu již projevují lásku a nemůže se jich vzdát. Otec se nikdy nesmířil se synovým rozhodnutím, které pro něj znamenalo největší životní zklamání.
První zakázaná láska
Přestože byl tento mesalianční sňatek prvorozeného syna v prostředí vysoké šlechty v předbřeznové době ojedinělý, nezpůsobil tehdy větší skandál. Nástupnictví přešlo na jeho mladšího bratra Bedřicha a jeho děti. Sám František se celý život realizoval na poli kulturních, filantropických a vlasteneckých spolků (například v Krasoumné jednotě, Společnosti vlasteneckých přátel umění či Jednotě pro dostavbu Chrámu sv. Víta).
Mesaliance Františka Thuna je o to zajímavější, že Magdalena nebyla jeho první zapovězenou láskou. V roce 1838 se František Thun i celá jeho rodina seznámila s anglickou operní zpěvačkou Adelaidou Kembleovou. Dívku s velkým pěveckým nadáním, kterou v Evropě doprovázel při vystoupeních Josef Dessauer, Thunové pozvali do Děčína společně s jejím otcem, shakespearovským hercem Robertem Kemblem. Adelaida byla okouzlena zámkem na skále nad řekou i okolní romantickou krajinou, nejvíce jí však učaroval mladý František. Ukázalo se, že jejich city jsou vzájemné.
TIP: Nerovnorodý sňatek císařova syna: Tajná svatba Ferdinanda a Filipíny
Jako nevěsta byla Adelaida naprosto nepřípustná – členka anglikánské církve měšťanského původu, navíc zpěvačka. Nepomohlo ani, že se chtěla své kariéry vzdát a konvertovat ke katolictví. V roce 1838 odjela do Milána, kde úspěšně debutovala v titulní roli Belliniho Normy a později se provdala za italského obchodníka. František Thun si zlomené srdce začal patrně již ve stejném roce léčit v náručí matčiny komorné, které pak po celý život říkal Madlenko nebo Leni. Jeho otec ve stáří hořce litoval, že mu tehdy Adelaidu nepovolil.
