Nástrahy nočního města: Rvačky, přepadení a násilí v rudolfinské Praze

Se soumrakem Praha ztichla. Přespolní projeli branami, které se za nimi zavřely na několik západů. Neosvětlené město se ponořilo do tmy. Vlády nad nocí se chopili ponocní a strážní. Loučemi a svícemi se rozzářily jen paláce bohatých. Z chudších příbytků žádné světlo na ulici neproniklo.

Nebezpečná zákoutí

Z krčem a pivnic hlaholil do noci zpěv a smích. Popíjelo se na každém rohu a příležitostí k zábavě chudých bylo dost, stejně jako i rvaček, přepadení a násilí. Bohatí měšťané mohli nosit chladné zbraně, ale spíš do noci nevycházeli, a když, tak s osobními strážci. Do některých pražských zákoutí nebylo radno za tmy vůbec vstupovat. Zločinnost v Praze byla poměrně vysoká. Na kriminalitě se podílela početná spodina.

Násilnostmi tenkrát proslula například i italská menšina, která se do Prahy přistěhovala, aby nabídla svou zběhlost ve stavebních profesích. „Zde v Praze začíná být nebezpečno, protože je tu mnoho zlých kumpánů, kteří mordují lidi bez jakékoli příčiny, jak se stalo za posledních dvou večerů, kdy ne jeden, ale čtyři lidé probodnuti, a to pouze na Malé Straně, aniž se podařilo zjistit, kdo to spáchal,“ referovaly v době vlády Rudolfa II. ve své černé kronice Fuggerovské noviny. A jak konstatoval kutnohorský kronikář Mikuláš Dačický z Heslova, situace se léty ani trochu nelepšila: „Těch časů v městech pražských dáli se hanební a nešlechetní mordové v noci i ve dne“.

Šibenice jako výstraha

Soudy všech stupňů projednávaly jak na běžícím pásu případy loupeží, zabití, cizoložství, bandy zločinců, organizované v pražském podsvětí terorizovaly svými přepady zemské tvrze v okolí města. Roku 1601 dospěl „banditismus“ v pražských městech do tak nebezpečných rozměrů, že bylo zapotřebí účinnějších opatření pro ochranu veřejného života. Na císařův rozkaz byly tehdy na pražských náměstích postaveny šibenice, nazývané justitia, na nichž měly být všem na výstrahu popravováni dopadení zločinci.