Národní divadlo: Nejen z kapes českého národa
Výstavba Národního divadla byla obdivuhodný počin, který vzbudil nadšení nejen u domácích vlastenců, ale také u příslušníků habsburského domu!
Císař František Josef I. sledoval výstavbu Národního divadla od samého počátku s nelíčeným zájmem. Již v roce 1866 si při návštěvě Prahy po prohrané válce s Pruskem prohlédl výstavu soutěžních návrhů na divadelní budovu, která se právě konala na Staroměstské radnici. Podle zpráv tehdejšího tisku jej zaujal zejména projekt architekta Josefa Zítka a při této příležitosti divadlu věnoval 5 000 zlatých.
Neutuchající zájem
Samozřejmě tehdy navštívil také Prozatímní divadlo, které na počest vzácného hosta nastudovalo Smetanovu Prodanou nevěstu. Takřka při každé další cestě do hlavního města Čech navštívil Prozatímní divadlo a nenechal si ujít prohlídku staveniště Národního divadla.
Podruhé císař přispěl v roce 1880. František Ladislav Rieger tehdy mocnáře obdaroval pamětním spisem Národ sobě o historii a postupu stavby. František Josef jej zdvořile přijal a předal svému pobočníkovi. Na znamení díků, přestože knihu již pravděpodobně nikdy nevzal do ruky, nechal po skončení návštěvy Riegerovi poukázat 1 000 zlatých jako příspěvek na stavební fond. Korunní princ Rudolf, který rovněž jeden výtisk obdržel, divadlu věnoval 100 zlatých.
Pomocná ruka nešťastnému národu
Když divadlo krátce po svém otevření roku 1881 vyhořelo, k prvním, kdo hned 12. srpna 1881 přispěli na jeho obnovení, patřili příslušníci „nejjasnějšího domu panovnického“. Císař František Josef I. a císařovna Alžběta přispěli úctyhodnou částkou 20 000 zlatých, korunní princ Rudolf s chotí Štěpánkou částkou 5 000 zlatých a arcivévoda Ludvík Viktor, nejmladší císařův bratr, částkou 1 000 zlatých.
V duchu výše citovaného provolání nebyl ani jeden z nich „synem a dcerou národa“, ale je třeba je nepochybně počítat mezi „jeho přátele a přátele jeho umění“.
