Na slovíčko s mrtvolou: Poslední audience krále Rudolfa
Zoufalé situace si žádají zoufalé činy. Rudolf I. Habsburský například přijímal audience i po své smrti
O prázdný trůn se handrkovaly tři urozené dámy a každá si hbitě opatřila vlastního krále. Svého kandidáta nejrychleji prosadila královna-vdova. Krásná Eliška, které se říkalo Rejčka. Ta se střelhbitě provdala za Rudolfa I. Habsburského.
Šetřivý král Kaše
Manželství ale nebylo šťastné. Eliška milovala přepych a byla velmi temperamentní. Habsburk byl nevýrazný a spořivý. Jeho mimořádná šetrnost mu dokonce vynesla nelichotivou přezdívku král Kaše – jedl totiž nejčastěji tento skromný mnišský pokrm. Jednou to ale Rudolf s kaší přehnal a onemocněl úplavicí. Tato nepříjemná nemoc je provázená velice silnými průjmy, a králova duše tak opustila tělo jiným koncem, než je obvyklé.
Mladý, šestadvacetiletý, panovník byl mrtev. Jenže se to stalo zrovna uprostřed vojenského tažení. Jeho věrní zrovna obléhali Horažďovice odbojného pána Bavora ze Strakonic. A co horšího. Sám Bavor byl zrovna na cestě. Přijížděl se vzdát! Kdyby se dovtípil, že je král po smrti, tak by celé snažení vyšlo nadarmo. Královi muži se proto rozhodli pro šílený plán.
Mrtvola přijímá audience
Popadli chladnoucí mrtvolu, naaranžovali ji na trůn a podepřeli mečem. A za přítmí k ní vpustili šlechtice. Bavor přistoupil se sklopeným zrakem, jak se to sluší, a pokorně přednesl slova kapitulace. Sotva domluvil, už ho královi muži bleskově vystrkali ven. Šlechtic se podivoval, že vládce jen mlčel, ale rádci mu hned vysvětlili, že je na něj panovník rozezlen. Víc se s ním prý nebude mazat. Provinilec byl nakonec rád, že z toho vyvázl tak snadno, a rádcům se ulevilo, že to tak dobře dopadlo.
