Na počátku byl polibek: Jak Pluto ke svému obřímu měsíci přišel?
Pluto a jeho měsíc Charon tvoří zcela unikátní dvojici. Vědci z Arizonské univerzity přicházejí se zajímavou teorií, která vysvětluje kterak trpasličí planeta ke svému neobvykle velkému souputníkovi přišla.
Zatímco Měsíc má vzhledem k Zemi zhruba čtvrtinovou velikost, Charon je vzhledem k Plutu obrovský – s rovníkovým průměrem 1 212 kilometrů je jen o polovinu menší než Pluto (2 377 km). Ani pokud bychom náš Měsíc nahradili Ganymedem, největším měsícem Sluneční soustavy, nedosahoval by stejného poměru jako Charon k Plutu. Velkou hádankou pro planetární vědce proto je, kde se u relativně malé trpasličí planety vzal tak velký souputník?
Se zajímavou odpovědí přicházejí vědci z Arizonské univerzity. Podle jejich studie, zveřejněné v odborném časopisu Nature Geoscience, je systém Pluto-Charon výsledkem dávné srážky. Na rozdíl od mnoha jiných kosmických kolizí při ní nedošlo ke zničení jednoho nebo obou vesmírných objektů a ani k jejich odmrštění.
Pluto a Charon se díky své strukturální pevnosti na nějakou dobu spojili a vytvořili něco jako obřího vesmírného sněhuláka. Po tomto krátkém „polibku“, který mohl podle vědců mohl trvat zhruba 10 až 15 hodin, se obě tělesa opět oddělila a vznikla tak nepravděpodobná dvojice tvořící dnešní systém. K popsané srážce Pluta a Charona došlo podle vědců během rané fáze vývoje Sluneční soustavy před miliardami let.
Popsaný scénář by podle vědců mohl vysvětlovat existenci jiných podivných dvojic Kuiperova pásu – například trpasličí planety Eris a jejího měsíce Dysnomia nebo planety Orcus a jejího měsíce Vanth.
